Nízké sebevědomí se vždy stává překážkou k dosažení jakýchkoli cílů, úspěšných aktivit, není možné získat slušný plat nebo důstojné uplatnění.
A člověk často žije na principu jakési méněcennosti: té či oné, ale peněz. Člověk s nízkým sebevědomím bude i nadále tolerovat, a to i ke své škodě, pokud se výplata opozdí.
Nebo jiný princip: „nějaká práce, ne horší než jiné“. V tomto duchu. To by stačilo. Tak nějak. Ať je to tak, jak to je. Buď si člověk vybere lehčí práci, nebo horší místo. Nezáleží na tom, jestli se mu to líbí, nebo ne, jestli ho to uspokojuje, jestli se realizuje, nebo ne. Uvnitř je postoj „žijí jiní a nic“. Hlavně že pracuji, byl jsem přijat, nějak mě platí. Ne každý chytá hvězdy z nebe a obecně je na světě nezaměstnanost. Nebo třeba místo práce není dobré, což mi ničí osud a zdraví. No, co mám dělat? Kam půjdu? Jak budu žít? A kdo na mě čeká s otevřenou náručí na jiném místě?
Člověk s nízkým sebevědomím se smíří s nízkými pracovními podmínkami, bez slušného platu. Nepohodlnou pracovní dobu. Na přesčasy nebo na plnění povinností někoho jiného.
Často se stává, že ke mně přijde člověk na konzultaci a říká: „Pane doktore, co mám dělat? Existuje taková pozice, vždycky jsem o ní snil, ale asi to nepůjde, nebudu vybrán“. -Proč ne? Jsou tam znalosti a dovednosti, všechny možnosti. – A protože nízké sebevědomí a člověk prostě nevěří, že to může být jinak.
Buď člověk žije ve strachu, že nemůže být ohodnocen, nebo je odsouzen. Nebo si řeknou: ty jsi něco jiného, ty nejsi profesionál, ty jsi podvodník. A je to, protlačí se a zhasne a nemůže se posunout dál. Můžete získat dobré vzdělání, navštěvovat mnoho kurzů, ale nikdy neuděláte krok vpřed, protože nízké sebevědomí jako balast, nedovolí a bude táhnout zpět.
S nízkým sebevědomím začneme znehodnocovat práci druhých lidí, cizí práci, činnost, když někdo něco dělá, říkáme: „Jé, ty jsi špatný v práci, ty jsi špatný odborník“ – „Co jsi to za psychologa!“, nebo „Kuchař, ty umíš vařit, neumíš trávit?“, „No, co je to za práci – bloger? Musíš na to makat, a ty jen trpíš blbosti“ atd.
Nebo nějaký druh práce devalvujeme. Například pohrdavý, povýšený postoj k číšníkům, řidičům, manikérkám a dalším profesím je také o nízkém sebevědomí. Člověk si ji prostě kompenzuje. Vychází to tak, že – tady jsi horší a já jsem lepší, na tvůj úkor.
Nebo když nejsme ochotni nechat spropitné, tj. zaplatil jsem, ale nejsem ochoten poděkovat. Proč ne? No, když se na to podíváte, přetočte to zpátky. Co se pod tím skrývá? A tam se skrývá nízké sebevědomí.
Nebo člověk může vydělávat méně než jeho kolegové. Kolegové jsou ambicióznější, povyšují se a chválí. A ten člověk sedí a říká si: „No, jak si mám říct o víc peněz? Co bych měl dělat? Vždyť mě vyhodí. Vždyť jsem se přece nezlomil, ne? Raději budu vydělávat dvakrát tolik a dostávat méně než ostatní. Ale aspoň mě nevyhodí a možná pochopí, že jsem dobrý pracovník.
S lidmi s nízkým sebevědomím se v práci často zachází velmi špatně. Mohou se k nim chovat s opovržením a posměchem. Mohou být v práci využíváni, často jsou žádáni, aby pracovali za někoho jiného, zůstávali dlouho po práci, brali si volno nebo plnili neadekvátní požadavky samozvaného zaměstnavatele. A člověk s nízkým sebevědomím nebude nic namítat, bude prostě mlčet a hrát falešnou pokoru.
Zvyk šetřit na sobě, „vystačit si“, je také o nízkém sebevědomí. Proč potřebuji nové boty, vždyť jsem ještě neměl na nohou brusle? Obecně je všechno drahé a není za co utrácet a být spotřebitelem. „Normální lidé počítají každou korunu. Zní vám to povědomě? Všechna tato omezující přesvědčení jsou také cihlami ve vězení nízkého sebevědomí. Člověk s nízkým sebevědomím je stále v režimu přežití a jeho finanční tok vysychá. Vystačíte si s málem? – Pořiďte si něco málo…
Nízké sebevědomí zasahuje do koníčků a kreativity. Například malujete. Ano? A všichni kolem vás říkají, že se jim to líbí, že malujete tak dobře, že se na vaše díla rádi dívají, že vás žádají, abyste jim dali obrazy nebo pro ně něco napsali. Ale vy máte nízké sebevědomí. Jaká je vaše reakce? „No tak. Je to jen amatérská práce. Je to jen amatérská práce. Jen jsem něco načmáral za dvě minuty. Není to nic vážného. Vždyť tam venku jsou talenty. Ale kde jsem já? Co je mi po těch talentech? Nejsem přece žádný z těch slavných umělců.“ Patří to do této kategorie. Člověk tomu nevěří a znehodnocuje svůj talent, své oblíbené povolání. Kdysi mu to „pomohli“ znehodnotit, kritizovali ho a nepodporovali, a teď my sami v této „ušlechtilé“ práci pokračujeme.
Někdy se člověk vzdá své oblíbené věci. Já prostě psát nebudu. Nedej bože, aby to tady někdo viděl. Chraň bůh. Je to děsivé, je to ošklivé. Je to trapné! Jak tedy žít? A propadá se do propasti zkušeností: dělat či nedělat, měl by či neměl by dělat, dobrý či nedobrý, krásný či nekrásný. Je závislý na názoru někoho jiného. A ani cizí názor mu příliš nepomůže, protože jeho sebevědomí je velmi nízké.
Při vysokém sebevědomí, když člověk slyší pochvalu, vnímá ji jako ocenění svého talentu, jako potvrzení své práce. Pokud je jeho sebeúcta nízká, je tomu naopak. Zdá se mu, že je v tom nějaký háček, že je to nějaký rozsudek. Že ho někdo prostě lituje. Je to čistě z lítosti. Je to všechno jen ze soucitu. Ne proto, že by opravdu něco krásného udělal.
Se zdravým sebevědomím člověk snadno přijímá jak pochvalu, tak jakoukoli kritiku. V zásadě si dokonce může říct o zpětnou vazbu. Co se vám líbilo? Co bych zde mohl zlepšit? Co byste mi poradili přidat? A konstruktivní věci přijímá, a pokud se něco opravdu netýká jeho práce, jeho oblíbeného oboru, vše odhodí, jako odpad. Pokud vidí nějakou zónu růstu, kde může něco zlepšit, využije to v životě.
S nízkým sebevědomím je přijímání a akceptování zpětné vazby téměř nemožné. Je to velmi bolestivé, všechno je neúspěch, je to ostuda, je to nějaký druh hanby. I když je to řečeno velmi taktně. V určitém okamžiku se to pro člověka se zavražděným sebevědomím stane bodem, z něhož není návratu, důvodem k tomu, aby to vzdal, opustil svou věc a utekl, schoval se, aby se uzavřel do sebe. Vymažte své fotografie, profil a odpojte telefon. Najděte si bezpečnou zónu a počkejte, až se na vás zapomene.
Tolik talentovaných lidí se nedokázalo realizovat ne kvůli okolnostem nebo drsnému světu, ale proto, že zavražděné sebevědomí zabíjí všechny příležitosti, které mu stojí v cestě.
