Kromě objektivních okolností ovlivňuje úspěšnost lidského života také úroveň sebeúcty, která se začíná formovat v předškolním období pod vlivem okolí dítěte, především rodičů. Sebeúcta je hodnocení schopností, vlastností a místa člověka mezi ostatními lidmi.
Sebeúcta dítěte. Zdravá atmosféra v rodině, snaha o pochopení a podporu dítěte, upřímná účast a empatie, pocit psychického bezpečí – to jsou složky pro utváření pozitivního přiměřeného sebehodnocení dítěte.
Dítě s vysokým sebevědomím
Dítě s vysokým sebevědomím se může domnívat, že má ve všem pravdu. Snaží se řídit ostatní děti, vidí jejich slabiny, ale nevidí své vlastní, často vyrušuje, chová se k ostatním povýšeně a ze všech sil se snaží na sebe upozornit. Od dítěte s přehnaným sebevědomím můžete slyšet: „Já jsem nejlepší“. Děti s přehnaným sebevědomím jsou často agresivní, znevažují úspěchy ostatních dětí.
Pokud je sebevědomí dítěte nízké.
Pokud je sebevědomí dítěte nízké, s největší pravděpodobností je úzkostné, není si jisté vlastními schopnostmi. Takové dítě si vždy myslí, že bude podvedeno, uraženo, podceňováno, vždy očekává to nejhorší, staví kolem sebe obrannou zeď nedůvěry. Vyhledává samotu, je uražené, nerozhodné. Takové děti se špatně přizpůsobují novým podmínkám. Při plnění jakéhokoli úkolu se nastavují na neúspěch, nacházejí nepřekonatelné překážky. Děti s nízkým sebevědomím často odmítají nové činnosti ze strachu, že je nezvládnou, přeceňují úspěchy ostatních dětí a nepřikládají význam vlastním úspěchům.
Nízké, negativní sebehodnocení dítěte je pro plnohodnotný rozvoj osobnosti krajně nepříznivé. Takovým dětem hrozí, že si vytvoří postoj „jsem špatný“, „nic nedokážu“, „jsem neúspěšný“.
Při přiměřeném sebehodnocení
Při přiměřené sebeúctě dítě kolem sebe vytváří atmosféru poctivosti, odpovědnosti, soucitu a lásky. Cítí se ceněné a respektované. Věří si, přestože je schopno požádat o pomoc, umí se rozhodovat a dokáže rozpoznat chyby ve své práci. Váží si sám sebe, a proto je připraven vážit si i lidí kolem sebe. Takové dítě nemá žádné překážky, které by mu bránily prožívat různé pocity vůči sobě i druhým. Přijímá sebe i druhé takové, jací jsou.
Pokud je chváleno, musí to být správné:
Velký význam při formování sebeúcty dítěte má zainteresovaný postoj dospělého, souhlas, pochvala, podpora a povzbuzení – podněcují aktivitu dítěte, formují morální návyky chování. Fyziolog D. V. Kolesov k tomu poznamenává: „Pochvala k upevnění dobrého návyku má větší účinnost než pokárání k zabránění špatnému návyku. Pochvala, vyvolávající pozitivní emoční stav, přispívá k nárůstu sil, energie, posiluje chuť ke komunikaci, spolupráci s ostatními…“. Pokud se dítěti nedostává včasného schválení v procesu činnosti, má pocit nejistoty.
Je však třeba chválit správně! Uvědomujeme-li si význam pochvaly pro dítě, je třeba ji používat velmi obratně. Vladimír Levý, autor knihy „Neobyčejné dítě“, se domnívá, že byste dítě neměli chválit v následujících případech:
1. Za to, čeho nedosáhlo vlastní prací – fyzickou, duševní nebo mentální.
2. Za krásu, zdraví se chválit nemá. 3. Všechny přirozené schopnosti jako takové, včetně dobré nálady.
3. Hračky, věci, oblečení, náhodný nález.
4. Nemá se chválit z lítosti.
5. Z touhy být oblíbený.
Volání a povzbuzování: za co
1. Je důležité si uvědomit, že naprosto všechny děti jsou svým způsobem talentované. Rodiče by se měli dětem více věnovat, aby našli talent, který je dítěti vlastní, a rozvíjeli ho. Je důležité podporovat jakoukoli aspiraci dítěte, aby se mohla projevit a rozvíjet. V žádném případě byste neměli dítěti říkat, že se z něj nestane skvělý zpěvák, tanečník apod. Takovými větami dítě nejen odradíte od touhy po něčem, ale také ho připravíte o sebedůvěru, snížíte jeho sebevědomí, snížíte motivaci.
2. Určitě děti chvalte za jakékoli zásluhy: za dobré známky ve škole, za vítězství ve sportovních soutěžích, za krásnou kresbu. 3. Jednou z technik pochvaly může být záloha nebo pochvala za to, co bude. Schválení předem povzbudí dítě k víře v sebe sama, ve své síly: „Ty to dokážeš!“. „Skoro to zvládneš!“, „Určitě to zvládneš!“, „Věřím ti!“, „Povedeš to dobře!“ atd. Pochvala dítěte po ránu je zálohou na celý dlouhý a náročný den.
Vladimír Levý radí pamatovat na sugestibilitu dítěte. Pokud říkáte: „Z tebe nikdy nic nevyleze“, „Jsi nenapravitelný, máš jen jednu cestu (do vězení, na policii, do dětského domova atd.)“ – pak se nedivte, když se to stane. Koneckonců je to skutečná přímá sugesce a funguje. Dítě může vašim postojům uvěřit.
Techniky pro zlepšení sebeúcty dítěte
1. Požádejte o radu jako vrstevník nebo starší člověk. Určitě se řiďte radami dítěte, i když nejsou zdaleka nejlepší, protože výchovný výsledek je důležitější než jakýkoli jiný.
2. Požádejte o pomoc jako vrstevník nebo starší.
3. Jsou chvíle, kdy i všemocný dospělý potřebuje být mladším – slabým, závislým, bezmocným, bezbranným….. od dítěte.
Již ve věku 5-7 let může tato technika, občas používaná, přinést zázračné výsledky. A zvláště u teenagera, ve vztahu „matka-syn“ – pokud chcete vychovat skutečného muže.
Tresty a pravidla rodičů
Důležitou roli při formování sebeúcty hraje nejen povzbuzování, ale také tresty. Při trestání dítěte byste měli dodržovat řadu doporučení.
1. Trest by neměl poškozovat zdraví – ani fyzické, ani psychické. Trest by navíc měl být užitečný.
2. Pokud existují pochybnosti, zda trestat, nebo ne – netrestejte. I když jste si již uvědomili, že jste obvykle příliš měkcí a nerozhodní. Žádná „prevence“.
3. Jeden trest po druhém. Trest může být přísný, ale jen jeden, za všechno najednou.
4. Trest není na úkor lásky. Ať se stane cokoli, nepřipravujte dítě o své teplo.
5. Nikdy mu neberte věci, které jste mu dali vy nebo někdo jiný – nikdy.
6. Trest může být zrušen. I když se dostane tak nabobrazitelnym, aby bylo nejhůř, i když na vás jen křičelo, ale dnes pomohlo nemocnému nebo se zastalo slabšího. Nezapomeňte dítěti vysvětlit, proč jste to udělali.
7. Je lepší netrestat než trestat pozdě. Opožděné tresty dítěti vštěpují minulost a brání mu, aby se stalo jiným.
8. Potrestanému se odpouští. Pokud je incident za námi, snažte se nevytahovat „staré hříchy“. Nebraňte dítěti začít znovu. Připomínáním minulosti riskujete, že v dítěti vytvoříte pocit „věčné viny“.
9. Bez ponižování. Pokud se dítě domnívá, že jsme nespravedliví, bude trest působit opačným směrem.
Normalizace přehnaného sebevědomí
1. Naučte dítě naslouchat názorům druhých.
2. Kritiku přijímejte klidně, bez agrese.
3. Učte respektovat pocity a přání ostatních dětí, protože jsou stejně důležité jako vaše vlastní pocity a přání.
Žádný trest:
1. Pokud se dítě necítí dobře nebo je nemocné. 2. Když dítě jí, po večerce, před spaním, při hře, při práci. 3. Bezprostředně po psychickém nebo fyzickém úrazu. 4. Když se dítě nedokáže vyrovnat se strachem, s nepozorností, s pohyblivostí, s podrážděností, s jakýmkoli nedostatkem, s upřímnou snahou. A ve všech případech, kdy se něco nedaří.
5. Když nám nejsou jasné vnitřní motivy nějakého činu.
6. Když sami nejsme sami sebou, když jsme unavení, utrápení nebo podráždění z nějakého vlastního důvodu…..
7. Sebevědomí dítěte. Dětský klub ABC
Rozvíjet přiměřenou sebeúctu dítěte
Nechraňte dítě před každodenními úkoly, nesnažte se za něj řešit všechny problémy, ale také ho nepřetěžujte. Nechte dítě pomáhat s úklidem, mít radost z vykonané práce a zasloužené pochvaly. Zadávejte dítěti splnitelné úkoly, aby se cítilo šikovné a užitečné. Nepřehánějte s chválou, ale nezapomeňte dítě povzbudit, když si to zaslouží. Pamatujte, že k utváření přiměřeného sebevědomí musí být přiměřená i pochvala a trest. Podporujte v dítěti iniciativu. Ukazujte na svém příkladu přiměřenost postoje k úspěchům i neúspěchům. Srovnejte: „Maminčin koláč se nepovedl – no, to nevadí, příště dáme víc mouky“. Nebo: „Hrozné! Ten dort se nepovedl! Už nikdy nebudu péct!“. Nesrovnávejte své dítě s ostatními dětmi. Srovnávejte ho se sebou samým (s tím, jaké bylo včera nebo jaké bude zítra). Kárejte za konkrétní chování, ne obecně. Pamatujte, že negativní hodnocení je nepřítelem zájmu a tvořivosti. Analyzujte s dítětem jeho neúspěchy a vyvozujte z nich správné závěry. Můžete mu něco říci na svém příkladu, dítě tak pocítí atmosféru důvěry, uvědomí si, že jste mu bližší. Snažte se přijmout své dítě takové, jaké je.
Hry a testy:
Doporučuji vám seznámit se s některými hrami, které pomohou určit typ sebeúcty vašeho dítěte a také u něj vytvořit a udržet přiměřenou úroveň sebeúcty.
Test „Žebřík“ („Deset kroků“).
Tento test se používá od 3 let věku.
Nakreslete na papír nebo vystřihněte žebřík o 10 stupních. Nyní ho dítěti ukažte a vysvětlete mu, že na nejnižším stupni jsou nejhorší (zlí, závistiví atd.) chlapci a dívky, na druhém stupni o něco lepší, na třetím ještě lepší atd. A na nejvyšším stupni jsou ti nejchytřejší (hodní, laskaví) chlapci a děvčata. Je důležité, aby dítě správně pochopilo uspořádání stupňů, můžete se ho na to zeptat.
A nyní se zeptejte: Na který schod by se postavilo samo? Nechte ho, aby se na tento schod nakreslilo nebo na něj postavilo panenku. Úkol jste splnili, zbývá vyvodit závěry.
Pokud se dítě postaví na 1., 2., 3. schod odspodu, má nízké sebevědomí.
Pokud na 4., 5., 6., 7., pak průměrné (přiměřené).
A pokud stojí na 8., 9., 10., pak je sebehodnocení nadhodnocené.
Pozor: u předškoláků se sebeúcta považuje za nadhodnocenou, pokud se dítě neustále staví na 10. stupeň.
„Jméno“ (N.V. Klyueva, N.V. Kasatkina)
Tato hra může poskytnout další informace o sebehodnocení dítěte.
Můžete dítěti navrhnout, aby si vymyslelo jméno, které by chtělo mít, nebo si nechalo své vlastní. Zeptejte se, proč se mu jeho jméno nelíbí nebo naopak líbí, proč by chtělo, aby se jmenovalo jinak. Tato hra může poskytnout další informace o sebeúctě dítěte. Vždyť často odmítání svého jména znamená, že dítě je se sebou nespokojené nebo chce být lepší, než je nyní.
„Přehrávání situací“ (N. V. Klyueva, J. V. Kasatkina)
Dítěti jsou nabízeny situace, ve kterých musí ztvárnit samo sebe. Situace mohou být různé, vymyšlené nebo převzaté ze života. Další role hraje jeden z rodičů nebo jiné děti. Někdy je vhodné role vyměnit. Příklady situací:
Zúčastnil ses soutěže a vyhrál jsi první místo, ale tvůj kamarád byl skoro poslední. Je z toho velmi rozrušený. Pomozte mu, aby se uklidnil. Maminka přinesla 3 pomeranče, pro tebe a tvou sestru (bratra). Jak si je rozdělíte? Proč? Děti z vaší skupiny ve školce hrají zajímavou hru, ale vy jste přišli pozdě, hra už začala. Požádej, abys byl do hry zapojen. Co uděláš, když tě děti nebudou chtít přijmout? (Tato hra pomůže vašemu dítěti naučit se účinné způsoby chování a používat je v reálném životě.) Snažte se být ke svým dětem pozornější, povzbuzujte je a chvalte, trávte spolu více času a pomůžete svému dítěti být šťastnější, naplnit jeho život jasnými barvami.
