Kalendář věkových krizí dítěte

Většina dětských psychologů se shoduje na tom, že pro dětský věk jsou krize prostě nezbytné, bez jejich prožívání se dítě nebude moci plně rozvinout. V životě dítěte se střídají stabilní a krizová období – je to jakýsi zákon vývoje dětské psychiky.

Krize zpravidla proběhnou poměrně rychle – jen několik měsíců, zatímco období stability jsou mnohem delší. Je však třeba poznamenat, že nepříznivé okolnosti mohou trvání krizového období výrazně prodloužit, někdy může neklidné období v životě dítěte trvat rok i déle. Během krize u dítěte dochází k výraznému posunu ve vývoji, mění se model jeho chování, obvykle jsou tato období krátkodobá, ale poměrně bouřlivá.

Začátek a konec krize je poměrně obtížné určit, obvykle v tomto období dítě prakticky nepodléhá výchově, nefungují přesvědčování a dohody, které dříve rodiče úspěšně používali, chování dítěte se stává nevysvětlitelným, reakce na různé situace jsou poměrně prudké. Mnozí rodiče si všímají, že v období krize jsou děti rozmarnější, ukňouranější, dochází k výbuchům vzteku a záchvatům vzteku. Nezapomínejte však, že každé dítě je jiné a každá konkrétní krize může probíhat jinak.

Kalendář krizí dítěte

Pro dítě toto období také neprobíhá bez povšimnutí, je pro něj obtížné najít společnou řeč s ostatními, dítě má vnitřní konflikt.

Existuje několik věkových krizí:

Krize jednoho roku;
krize dvou let;
krize 3 let;
krize 6-8 let.
Abyste věděli, jak se chovat k dítěti v určitém období života, musíte vědět, kdy nastávají krizová období, vypočítat je pomůže kalendář věkových krizí dítěte, ten vám napoví, kdy bude vaše dítě zvlášť bouřlivě reagovat na to, co se děje kolem, a kdy byste měli svému dítěti věnovat maximální pozornost.

Podívejme se blíže na to, jak se mění chování dítěte v krizových obdobích a jak by se rodiče měli chovat.

Laktační krize

Laktační krize, tj. pokles produkce mléka na pozadí zavedené laktace, přechází poměrně rychle, obvykle během několika dní. Hlavní podmínkou v tomto období je neomezené přikládání dítěte k prsu, noční kojení. Laktační krize se zpravidla objevují v prvním měsíci života dítěte, ve 3 měsících, 7, 11 a 12 měsících.

Tradičně se to vysvětluje tím, že dítě má potřebu většího množství mléka, než matka produkuje. V těchto obdobích je dítě neklidnější, po krmení pláče a dožaduje se další porce. Frekvence přikládání k prsu se v tomto období zvyšuje. Laktační krize v 1. a 3. měsíci zpravidla pro dítě nepředstavují žádnou hrozbu ani nebezpečí.

Aby toto období proběhlo co nejrychleji, měla by maminka dodržovat režim, nedělat si starosti a nepanikařit. V tomto případě se laktace upraví poměrně rychle. Hlavní je nepřestat dítě krmit, přikládat ho k prsu co nejčastěji. Nedokrmujte ani nedopalujte dítě v tomto období, odmítejte uklidňovat pomocí dudlíku.

Stojí za zmínku, že laktační krize se méně často vyskytují u matek, které jsou přesvědčeny o úspěšnosti kojení a jsou vyškoleny ve správném kojení.

Krize v prvním roce života dítěte

Krizi na konci prvního roku života zažívají téměř všechny děti. V tomto věku již mnohé děti začínají samostatně chodit, říkají první slova, snaží se oblékat a jíst bez pomoci dospělých. Dítě v této době zpravidla reaguje rozmarně na přílišnou snahu rodičů mu ve všem pomáhat a povyšovat se nad něj. Nové dovednosti dávají dítěti možnost cítit se samostatně, ale zároveň dítě začíná pociťovat strach, že ztratí matku. Dívky obvykle procházejí tímto krizovým obdobím o něco dříve než chlapci, zhruba do jednoho a půl roku, ale u chlapců tyto obavy přechází blíže ke dvěma letům.

Jak se mají rodiče v tomto těžkém období chovat? Během první věkové krize cítí dítě velkou potřebu komunikovat s matkou, chce jí být stále nablízku a neustupovat ani o krok. Pokud maminka potřebuje odejít, dítě začne být mrzuté a znuděné a po návratu se dožaduje rukou a snaží se na sebe různými způsoby upozornit. Maminka, aby se mohla věnovat svým vlastním věcem, by měla nejprve věnovat čas dítěti, hrát si s ním, číst knížky, povídat si. Těšíc se z přítomnosti maminky, bude si dítě brzy chtít hrát samostatně.

Velmi často se rodiče setkávají s projevy tvrdohlavosti v tomto období života svého dítěte. Dítě může odmítat jíst, chodit, protestovat proti oblékání. Vaše dítě se tak snaží dokázat svou dospělost a nezávislost. Pomoci vám může oblíbená hračka vašeho dítěte: autíčko nebo panenka chodí na procházku a zajíček se dobře chová u stolu.

Na konci tohoto období získá vaše dítě nové poznatky o sobě, svých schopnostech a okolním světě, projeví se dříve neznámé povahové rysy. Pamatujte, že pokud toto období proběhne nepříznivě, může dojít k porušení správnosti vývoje.

Jak přežít krizi dvou let u dítěte?

V tomto věku dítě hodně zkoumá a snaží se zjistit, co může a co ne. To je nezbytné k tomu, aby si dítě samo určilo hranice toho, co je dovoleno, a aby mělo pocit, že je v bezpečí.

Psychologové to vysvětlují poměrně jednoduše: model chování kojence se vytváří na základě reakce maminky a tatínka na tu či onu akci ze strany dítěte, pokud je reakce pravidelná, ukládá se v dítěti jako norma, v případě, že reakce rodičů bude jiná než obvykle – dítě se nebude cítit bezpečně. Je důležité, aby rodiče pochopili, že taková kontrola ze strany dítěte není rozmar, ale snaha ujistit se, že je vše v pořádku. Je třeba si uvědomit, že časem bude muset vaše dítě čelit odporu ostatních lidí a okolí.

Rodiče by v tomto období vývoje měli jasně stanovit hranice toho, co se smí a co dělat kategoricky nesmí. Od tohoto zákazu se v žádném případě neodchylujte. Pokud podlehnete lítosti, dovolíte něco ze zakázaného, dítě okamžitě pocítí svou moc a bude se vás snažit zmanipulovat.

Každý rodič musí najít způsob, jak na dítě působit samostatně, řídit se individualitou dítěte, protože někomu stačí náznak, někdo reaguje jen na křik a někdo pochopí požadavky rodičů až po rozhovoru.

Stojí za zmínku, že za nejúčinnější způsob, jak zastavit hysterii, se považuje nedostatek publicity, takže psychologové doporučují někdy nechat rozmary a hysterii dítěte bez pozornosti.

Co by měli rodiče dělat, pokud dítě dostalo záchvat vzteku? Za prvé byste neměli vyhovět přání dítěte, měli byste se pevně držet svých zábran. Za druhé, nesnažte se přepínat pozornost dítěte, tato metoda je vhodná pouze pro velmi malé děti. Zatřetí se snažte stručně a výstižně vysvětlit capartovi, proč jeho požadavky nebudou splněny. Pokud k vám dítě přijde pro uklidnění, neodstrkujte ho a pokuste se situaci probrat, až se dítě vrátí do normálu.

Krize tříletého dítěte

Téměř u všech dětí dochází mezi druhým a třetím rokem věku ke změnám chování – tzv. tříleté krizi. V této době se děti stávají rozmarnými, jejich chování se mění zdaleka ne k lepšímu: záchvaty vzteku, protesty, výbuchy hněvu a agrese, svéhlavost, negativismus a tvrdohlavost – takové dítě jste ještě neviděli. Všechny tyto projevy krize souvisejí s tím, že právě v tomto věku se dítě začíná stavět do pozice samostatné osoby, projevuje svou vůli.

Dítěti je třeba dát možnost volby, k tomu by rodiče měli použít zvláštní triky, například umožnit dítěti, aby si samostatně vybralo nádobí, ze kterého bude jíst, nebo ze dvou halenek, které si chce obléci na procházku.

Hysterické záchvaty, házení věcí a hraček na zem je v tomto období zcela přirozené. Znepokojujte se pouze tehdy, pokud se dítě nemůže dostat ze stavu hysterie nebo se opakují několikrát denně.

Snažte se všemi způsoby přesvědčovat a vysvětlovat, abyste dítěti zabránili v záchvatu vzteku, protože zabránit mu je často snazší než ho zastavit. Nejdůležitější věc, kterou by si maminky a tatínkové měli zapamatovat, je, že není možné připustit, aby během záchvatu vzteku dítě dostalo to, co chce.

Stává se, že krize u tříletého dítěte nenastane? Spíše se stává, že toto období rychle uplyne a nedojde k výrazným změnám v povaze a chování dítěte.

Dítě ve věku 4-5 let je rozmarné – jak s ním jednat?

Za nejtěžší krizi dětského věku je považováno krizové období ve třech letech. A zde, zdá se, by po odchodu z tohoto období měl nastat klid, ale dítě se náhle stává opět neklidným, rozmarně náročným. S čím to souvisí?

V psychologii krizi 4-5 let odborníci nezaznamenávají, spíše naopak, v této době by se dítě mělo stát odolnějším vůči různým situacím a dráždidlům, v tomto věku dítěti končí období formování řeči, dítě dokáže dostatečně jasně a logicky formulovat své myšlenky. Právě nyní má velkou potřebu komunikovat s vrstevníky.

Děti ve věku 4-5 let dokonale fantazírují, projevují zájem o učení, zvědavost. Co tedy může ovlivnit psychický stav dítěte v tomto věku? Nedostatek komunikace může zpravidla u dítěte ve věku 4-5 let vyvolat krizi. Pokud se dítě cítí osamělé, nemá s kým sdílet své myšlenky, emoce, domněnky, pak tyto faktory mohou vyvolat různé krizové projevy, a to rozmarnost, hysterii. Dítě se bude snažit všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby upoutat pozornost.

Krize ve věku 4-5 let se u dětí navštěvujících předškolní zařízení, oddíly a kroužky vyskytuje zřídka. Pokud si tedy všimnete, že se dítě stalo rozmarným nebo naopak příliš uzavřeným, je to s největší pravděpodobností důvod k rozšíření jeho okruhu komunikace s vrstevníky.

Krize u dítěte ve věku 7 let – co dělat?

Krize sedmiletého dítěte je stejně jako krize tříletého dítěte doprovázena náhlou změnou chování. V tomto období se zdá, že dítě neslyší poznámky a požadavky dospělých, také si dítě v této době dovolí vybočit z povolených mezí: hádá se, podmiňuje, křičí. Poměrně často je krize u sedmiletého dítěte spojena s počátkem jeho učebních aktivit.

Je třeba si uvědomit, že dětská psychika je poměrně složitá a nepředvídatelná, takže toto krizové období může začít dříve (ve věku 5-6 let) nebo později (8-9 let). Hlavním důvodem této krize je, že dítě přeceňuje své schopnosti.

Jak se krize projevuje ve věku 7 let? Vaše dítě se začalo rychle unavovat, je podrážděné, nervózní, má nevysvětlitelné výbuchy vzteku a zuřivosti? Pak je čas bít na poplach, nebo spíše být k dítěti pozornější. V této době může být dítě příliš aktivní, nebo naopak uzavřené do sebe. Má tendenci ve všem napodobovat dospělé, má úzkost a strach a také nejistotu.

V sedmi letech se hra postupně přesouvá na druhé místo a ustupuje učení. Nyní dítě poznává svět zcela jiným způsobem. Tento proces nesouvisí spíše se začátkem školní docházky, ale s tím, že dítě reviduje svou vlastní osobnost. V této době se dítě učí uvědomovat si své emoce, nyní chápe, při jaké příležitosti je rozrušené nebo cítí radost. Bolestně se dítě trápí, pokud jeho vnitřní já neodpovídá tomu ideálnímu.

Jestliže dříve dítěti stačilo být si jisté, že je lepší než ostatní, nyní potřebuje pochopit, zda tomu tak skutečně je a proč. Aby mohlo samo sebe hodnotit, sleduje reakce druhých na své chování a vše, co se děje, analyzuje poměrně kriticky.

Rodiče by měli mít na paměti, že ego dítěte je ještě velmi zranitelné, a proto může být sebevědomí jak přeceňováno, tak i nepřiměřeně podceňováno. A to první i druhé vede k vážným vnitřním pocitům dítěte a může být příčinou jeho izolace nebo naopak hyperaktivity. Kromě toho se nyní drobeček snaží co nejdříve dospět, svět dospělých je pro něj velmi atraktivní a zajímavý. V tomto věku se dětem poměrně často objevují idoly, přičemž děti aktivně napodobují vybranou postavu a kopírují nejen její pozitivní, ale i negativní činy a jednání.

Co by měli rodiče v tomto období dělat? Samozřejmě především je třeba pomoci dítěti naučit se skutečně posoudit své schopnosti a zároveň udržet jeho sebedůvěru. To mu pomůže naučit se adekvátně hodnotit své úspěchy a nepovede ke zklamání ze sebe sama. Snažte se hodnotit činy dítěte ne jako celek, ale po jednotlivých prvcích, učte dítě, že pokud se něco nepovedlo teď, v budoucnu určitě vše půjde přesně podle představ.

Závěrem bych chtěl říci, že existuje ještě jedna krize – krize přechodného věku, která od rodičů také vyžaduje určitý model chování. Pamatujte, že vše je jen ve vašich rukou, pomáhejte svému dítěti zvládat jeho starosti, podporujte ho a veďte ho. Rodičovská láska může pomoci přežít každou krizi, i tu nejtěžší.