V zadní části vesmíru byl obchod. Nápis na něm byl dávno pryč – kdysi ho odnesl hurikán a majitel si nový nepřibil, protože všichni v okolí věděli, že obchod prodává přání.
Sortiment obchodu byl obrovský, dalo se v něm koupit skoro všechno: obrovské jachty, byty, svatba, místo viceprezidenta korporace, peníze, děti, oblíbené zaměstnání, krásná postava, výhra v soutěži, velká auta, moc, úspěch a mnoho, mnoho dalšího. Jen život a smrt nebyly na prodej – o to se starala centrála, která byla v jiné galaxii.
Každý, kdo přišel do obchodu (a jsou i tací, kteří do obchodu nikdy nešli, ale zůstali doma a jen si přáli), se nejprve dozvěděl cenu svého přání.
Ceny byly různé. Například chtít práci stálo vzdát se stability a předvídatelnosti, ochoty plánovat a strukturovat si život podle sebe, víry ve vlastní síly a povolení pracovat tam, kde se člověku líbí, a ne tam, kde musí.
Moc stála o něco víc: člověk se musel vzdát některých svých přesvědčení, umět si pro všechno najít racionální vysvětlení, umět říct druhým ne, znát svou vlastní hodnotu (a ta musela být dostatečně vysoká), dovolit si říct „já“ a prosadit se navzdory souhlasu či nesouhlasu druhých.
Některé ceny se zdály zvláštní – manželství se dalo pořídit prakticky zadarmo, ale šťastný život měl vysokou cenu: osobní zodpovědnost za vlastní štěstí, schopnost užívat si života, vědět, co člověk chce, odmítnout se přizpůsobit druhým, umět ocenit to, co má, dovolit si být šťastný, uvědomit si vlastní hodnotu a cenu, odmítnout výhody „oběti“, riziko ztráty některých přátel a známých.
Ne každý, kdo přišel do obchodu, byl připraven si přání hned koupit. Někteří se po spatření ceny okamžitě otočili a odešli. Jiní dlouho zamyšleně stáli, počítali peníze a přemýšleli. Někteří si stěžovali, že cena je příliš vysoká, žádali slevu nebo se ptali na výprodej.
A byli i tací, kteří vytáhli všechny své úspory a splnili si své přání. Na ty šťastlivce se ostatní zákazníci dívali závistivě a odsuzovali je podle toho, že své přání dostali zadarmo, bez jakékoliv námahy.
Prodejci často nabízeli nižší ceny, aby zvýšili počet zákazníků. Vždy však odmítl, protože by tím utrpěla i kvalita přání.
Když se majitele obchodu zeptali, zda se nebojí, že zkrachuje, zavrtěl hlavou a řekl, že v každé době se najdou odvážlivci, kteří jsou ochotni riskovat a změnit svůj život, odmítnout rutinní a předvídatelný život, jsou schopni věřit si a mají sílu a peníze na to, aby si splnění svých přání zaplatili.
A už dobrých sto let visí na dveřích obchodu nápis: „Není-li vaše přání splněno, nebylo ještě zaplaceno“.
