15 prvků duševního a emocionálního zdraví

15 prvků duševního a emocionálního zdraví

15 prvků duševního a emocionálního zdraví
1. Schopnost milovat. Schopnost navázat vztah, otevřít se druhému člověku. Milovat ho takového, jaký je: se všemi jeho chybami i přednostmi. Bez idealizace nebo znehodnocování. Je to schopnost spíše dávat než brát. Patří sem rodičovská láska k dětem a partnerská láska mezi mužem a ženou.

2. Schopnost pracovat. Nejde jen o profesi. Jde především o schopnost tvořit a vytvářet to, co je cenné pro člověka, rodinu, společenství. Je důležité, aby lidé věděli, že to, co dělají, má smysl a význam i pro ostatní. Jde o schopnost přinášet světu něco nového, být kreativní. Pro dospívající je to často obtížné.

3. Schopnost hrát si. Zde mluvíme jak o přímém smyslu „hry“ u dětí, tak o schopnosti dospělých „hrát si“ se slovy, se symboly. Jde o schopnost používat metafory, alegorie, humor, symbolizovat své zkušenosti a mít z nich radost.

4. Bezpečné vztahy. Bohužel není neobvyklé, že lidé, kteří přicházejí na psychoterapii, jsou v násilných, ohrožujících, závislých – zkrátka nezdravých vztazích. A jedním z cílů psychoterapie je pomoci jim to napravit.

5. Autonomie. Lidé, kteří přicházejí na psychoterapii, jí mají často nedostatek (ale obrovský potenciál, protože na terapii přece přišli). Lidé nedělají to, co skutečně chtějí.

6. Kontinuita já a objektu neboli koncept integrace. Je to schopnost zůstat v kontaktu se všemi stránkami svého já: dobrými i špatnými, příjemnými i nepříjemnými. Je to také schopnost cítit konflikt, aniž by se rozdělil.

7. Schopnost zotavit se ze stresu (Ego Power). Má-li člověk dostatek síly Ego, když čelí stresu, neonemocní, nepoužívá jen jednu rigidní obranu, aby se z něj dostal, nezlomí se. Je schopen se nové situaci co nejlépe přizpůsobit.

8. Reálné a spolehlivé sebehodnocení. Mnoho lidí se hodnotí nerealisticky a zároveň příliš přísně, mají kritické a přísné Super-Ego. Možná je i opačná situace – opačné přehnané sebehodnocení.

9. Systém hodnotových orientací. Je důležité, aby člověk rozuměl etickým normám, jejich významu a pružně se jimi řídil. V 19. století se hovořilo o „morálním šílenství“, které se dnes označuje spíše jako antisociální porucha osobnosti.

10. Schopnost snášet intenzitu emocí. Vydržet emoce znamená být schopen s nimi zůstat, prožívat je, aniž by se jimi nechal ovlivnit. Jde také o současnou schopnost zůstat v kontaktu jak s emocemi, tak s myšlenkami – se svou racionální částí.

11. Reflexivita. Schopnost zůstat oddělený od svého ega, dívat se na sebe jakoby zvenčí. Lidé s reflexivitou jsou schopni přesně vidět, v čem spočívá jejich problém, a podle toho s ním naložit tak, aby ho vyřešili a co nejúčinněji si pomohli.

12. Mentalizace. Díky této schopnosti jsou lidé schopni pochopit, že druzí jsou zcela samostatní jedinci s vlastními charakteristikami, osobností a psychologickou strukturou.

13. Rovnováha mezi tím, co dělám pro sebe, a tím, co dělám pro své okolí. Jde o schopnost být sám sebou a starat se o své vlastní zájmy a zároveň brát ohled na zájmy partnera, se kterým existuje vztah.

14. Smysl pro vitalitu. Schopnost být a cítit se živý. Winnicott napsal, že člověk může normálně fungovat, ale zároveň být jakoby neživý. O vnitřní vitalitě psal také André Green.

15. Přijetí toho, co nemůžeme změnit. Jde o schopnost být skutečně a upřímně smutný, truchlit nad něčím, co nelze změnit. Přijetí našich omezení a lamentování nad tím, co bychom si přáli mít, ale nemáme.