Dovolte mi to vysvětlit.
Někdy se vyskytnou situace, kdy se z jakéhokoli důvodu rozhodneme „zachránit“ „nešťastného“ člověka. Samozřejmě podmíněně zachráněného a podmíněně nešťastného.
Potkáte člověka, kterému nedávno dala kopačky přítelkyně, má zlomené srdce a potřebuje vyléčit. A vy se ho ze všech sil snažíte napravit. Nebo má dívka zraněnou duši a vy jste přišli, abyste se stali jeho zachráncem. Nebudu vám dávat rady, jen prosím poslouchejte, co vám chci říct: „Zdravý vztah začíná u dvou zdravých lidí.“ To je pravda. A to je pravidlo.
Každý se musí nejdřív uzdravit sám, ty mu můžeš částečně pomoci, ale nespěchej se k němu přiblížit, dokud se ten člověk sám nevyřeší. Zdravý člověk je normální, přiměřený člověk, který si je vědom svých silných stránek a nesnižuje je (na sebeúctě není nic špatného), ale také poctivě vidí své slabiny. Každý člověk má slabé a silné stránky, tak to v přírodě funguje. Neexistují dokonalí lidé, ale existuje spousta dokonalých neurotiků. Zdravý člověk si je vědom svých potřeb, umí mluvit o svých pocitech, vyjadřovat své emoce, má konstruktivní přístup k řešení problémů ve vztazích (a ty se objevují vždy, problémy jsou nedílnou součástí života každého člověka, který roste jako osobnost), umí milovat a hlavně, zdravý člověk přebírá odpovědnost za své štěstí ve vztazích.
Cítíte ten rozdíl? Nikomu nedlužíte, aby vás učinil šťastným, nikdo vám nic nedluží. Je zřejmé, že ne všichni jsme na takové úrovni uvědomění, ale vybírejte si partnera podle své vyspělosti. Alespoň se o to snažte. Nyní vám vysvětlím, proč je to důležité.
Když si uvědomíte, že jste hodně dospěli, začnete cítit velkou odpovědnost za každé slovo, které řeknete, za každý čin, který uděláte. Na určitém stupni vývoje pro vás není příliš obtížné přimět člověka, aby se do vás zamiloval – je to velmi snadné, ale nikdy to neuděláte. Je to jako ve sportu, víte? Čím vyšší máte hodnost/dan atd. tím větší zodpovědnost máte za činnost, zejména vůči někomu, kdo nemá se sportem nic společného. Pokud profesionální karatista udeří normálního člověka, přijde trest (samozřejmě ne vždy, ale myslím, že mi rozumíte). Pokud pořád někoho zachraňujete, pořád něco obětujete, žijete pro někoho, ať už se děje cokoli jiného, trochu se zastavte. Uspořádejte se, analyzujte minulé vztahy, výchova dětí vede. Možná jste se upnuli na nějaký opakující se scénář.
Každého z nás potěší, když k nám někdo chová pozitivní emoce, to vždycky potěší, souhlasím. Ale podívej, tady je algoritmus, jestli je jeden člověk o něco vyspělejší než ten druhý (pochopitelně, vždycky se přitahují právě ti, kteří jsou v danou chvíli hodni toho, aby byli vedle sebe, ale i tak je o čem přemýšlet). Například ty jsi zralý člověk, vnitřně svobodný a v podstatě to, že máš nebo nemáš vedle sebe někoho jiného, tě nedělá ani příliš šťastným, ani nešťastným. Samozřejmě, že mít kolem sebe milovanou osobu je velké štěstí, ale je to spíše přidané štěstí k vašemu vlastnímu štěstí. Pokud odejde, budete stále žít šťastný život a přijmete jeho rozhodnutí. Budete přirozeně smutní, ale celkově vám život nezničí. Pokud je druhý člověk stejně zralý jako vy, začínáte vztah vědomě (s touhou být spolu po celý život) a ukončíte ho, pokud se tak stane, také vědomě. Pokud druhá osoba není příliš zralá, nastává jiná situace.
Zpočátku je z vaší zralosti nadšený, obdivuje vás a podobně, ale postupně si vytváří silnou náklonnost. Není to tak špatné, každý tak žije, je dokonce příjemné slyšet všechna ta „bez tebe nemůžu žít“, „bez tebe bych umřel“ a podobně, ale v určitém okamžiku vás to začne unavovat. Totiž pro člověka není středobodem jeho života on a jeho cesta, jeho vývoj, ale TY. Pokud se najednou rozhodnete se od něj vzdálit nebo odejít z jeho života, všechno se zhroutí. A jako zralý člověk pochopíš, že se trápí, je mu těžko atd. ale nezůstaneš s ním kvůli lítosti nebo něčemu jinému. Víš, co tím myslím?
„Náklonná“ láska jednoho dne začne zralého člověka tížit. Ano, samozřejmě, člověk může být zachráněn, může vychovávat někoho jiného, a to je častý případ – někdo vychovává někoho jiného. Ale z vlastní zkušenosti vím: zatímco vychováváte někoho jiného, často se zaseknete na stejném místě. Lidé mají z nějakého důvodu různou úroveň vývoje a další moje (nepotvrzená) teorie říká, že mají v životě různé cíle. Někteří hrají profesionální ligu, jiní amatérskou. A neexistuje možnost horšího nebo lepšího. Dva hráči v profesionální lize se mohou navzájem posilovat, mohou se motivovat k růstu.
Pokud ty dvě osobnosti nejsou příliš vyspělé, není to takový problém. Příběh tam bývá dramatický, se starostmi, rozchody, záští atd. – Všichni procházíme podobným obdobím. Jakmile ji však překonáte, buďte pozorní k srdci druhého člověka! Vždy byste měli být pozorní k srdci druhého člověka, ale než převezmete odpovědnost za jeho štěstí, vypořádejte se s vlastními scénáři a traumaty. Nepřebírejte odpovědnost za štěstí nešťastného člověka. To platí nejen pro vaši ženu nebo muže, ale také pro vaše rodiče, sourozence, přátele, prarodiče atd. Buďte soucitní, pomáhejte, ale nestaňte se pro ně berličkou. „Nikdo za vás neudělá vaši vnitřní práci. Nemůžete žít vlastní život druhého člověka za něj. Jednoho dne se takové příběhy stanou neúnosným břemenem pro někoho, kdo si na své cestě stanovil vysoké cíle. Samozřejmě to neplatí pro všechny lidi žijící na tomto světě. Ale aby ti, kteří nejsou, si tento příspěvek asi nikdy nepřečetli.
