Každé dítě je individuální a není možné ho vychovávat a rozvíjet „podle společné formy“. Vyvstává proto oprávněná otázka – existuje „správná výchova dítěte“? Dnes tedy řeknu 12 základních principů a zbytek – vaše kreativita.
Zásada 1. Pamatujte, že drobeček je samostatná osobnost.
Proto realizujte své vlastní sny a plány sami a nevnucujte je dítěti. Častá chyba rodičů – vnucovat dítěti své sny. „Já jsem se lékařem nestal, ale moje dítě se jím určitě stane – je to jeho osud“ nebo „Jsme dynastie lékařů a naše dítě půjde v našich stopách“. Když takto uvažujeme a jednáme, bereme dítěti svobodu a integritu vývoje, vnucujeme mu své sny. Není divu, že nás děti často zklamou, nebo, nechtějí-li nás zklamat, stanou se nešťastnými a průměrnými.
Dávejte proto dítěti od narození svobodu a podporujte jeho svobodu. Rodičovství by nemělo být vnucováním jakéhokoli postoje nebo přístupu, vytvářejte pečující prostředí a pomáhejte dítěti, a to pouze v situacích, kdy je to opravdu potřeba.
Zásada 2. Všechny děti se rodí stejné
Všechny děti se normálně rodí stejné a neexistuje dítě bez schopností nebo naopak s výjimečnými schopnostmi. Vše, v čem se dítě liší nebo v čem nevyniká, je výsledkem získaných zkušeností v procesu výchovy a vývoje. Kdy se objeví vlohy nebo neschopnosti?
Obvykle již ve třech letech rodiče vyvozují závěry o sklonech dítěte k hudbě nebo stavitelství, což znamená, že schopnosti a neschopnosti se formují před třetím rokem života. Proto rozvoj tvůrčích a hudebních schopností, plavání, sportování, stavění a mnoho dalšího – to je něco, co může a mělo by být dítěti dáno od narození, a ne ve škole.
Zásada 3: To, co děláte, má obrovský význam
Vy jste pro dítě měřítkem chování a všechna vaše slova o nekřičení, poctivosti, nošení čepice a všem ostatním nebudou nic znamenat, dokud je sami nebudete dodržovat. Co myslíte, že udělá dítě, když od vás uslyší, že se nesmí křičet, a hned poté vás uvidí křičet na svého otce? Obraz světa v jeho hlavě bude rozkolísaný a nejednoznačný, rozhodně to není to, čeho jste chtěli dosáhnout. Drobek se učí komunikovat, reagovat, vyjadřovat emoce, chovat se ve společnosti, dívat se na vás a na svého otce. Proto mu jděte příkladem.
Zásada 4. Názory na výchovu a rodičovské jednání by měly být jednotné.
Jen tak bude dítě cítit bezpečí a celistvost světa kolem sebe. Pokud maminka utěšuje dítě poté, co ho tatínek bije řemenem po zadku, vychováváte manipulátora. Děti se velmi rychle přizpůsobují prostředí a nacházejí v něm své vlastní výhody. Ač to může znít děsivě, ale častý závěr psychoterapeuta po práci s dítětem, jehož rodiče mají rozdílné názory na výchovu: „Manipulátor, je schopen udělat cokoli, aby dosáhl svého cíle. Je to jako psát o tajném agentovi 007, ne o čtyřletém dítěti, že? A to jsou v tomto domě různé pozice.
Všechna výchovná opatření musíte s manželem probrat a „dohodnout“. Jste spolu, na stejné straně, takže nejste „kamarádi proti“ tátovi nebo mámě. A v rámci obecné výchovné normy má každý rodič právo na své vlastní chování k dítěti.
Zásada 5: Buďte ve svém jednání důslední
Neměňte pravidla ze dne na den, to může vést k neukázněnosti dítěte. Mnoha rodičům chybí smysl pro důslednost, což způsobuje, že dítě je zmatené a neví, jak se má chovat. Vaším úkolem je zajistit, aby byl svět vašeho dítěte bezpečný, a to znamená dodržovat den co den společná pravidla chování, a to společně.
Zásada 6. Nedávejte dítěti na požádání vše, co chce.
Pro rozvoj dítěte stačí všechno, co má doma: smyslová podložka (můžete si ji vyrobit sami), chrastítka v kojeneckém věku, knížky v raném dětství, chodítko (naběračka, formičky), hudební cvičení, materiál na počítání, konstruktor a domácí Montessori materiál.
Samozřejmě i další hračky jsou pro dítě přitažlivé a jsou potřebné nejen pro vlastní potěšení, ale také pro udržení statusu v sociálním prostředí. Nyní je kolem dítěte spousta dojmů, zábavy a mezi tím, co „potřebuji“ a co „chci“, leží obrovská propast, kterou si dítě ještě neuvědomuje. Učte proto své dítě o vydělávání a penězích a nechte ho vydělat si na to, co chce.
Zásada 7: Chvalte své dítě správně – jen ze správných důvodů.
Často se do chvály vrháme z přemíry pocitů: jaké jsi úžasné dítě, jaké jsi hodné dítě! A často po těchto slovech chce dítě udělat ještě něco dobrého. Rodiče si myslí, že je to skvělé, ale ve skutečnosti – vůbec ne.
Dítě se snaží udělat něco dobrého, aby bylo zase pochváleno, myslí si, že ho má maminka ráda, protože je úžasné. Co tedy dělat, když se mu něco nepovede? Když řekneme: „Ty jsi nejchytřejší,“ hodnotíme tím osobnost dítěte a kvůli tomuto hodnocení se přetrhne. Právě tento druh chvály vytváří v dítěti perfekcionismus – touhu být dokonalý kvůli pochvale. To je opak přístupu založeného na úspěchu, kdy se dítě snaží dosáhnout nových výšin kvůli dokonalosti, kvůli cíli, a ne kvůli hodnocení.
Dosahovači jsou vůdčí osobnosti a perfekcionisté jsou povrchní vykonavatelé. Chvalte tedy své dítě za úspěchy, za jeho rozhodnutí nebo slova, ne jen kvůli tomu. Místo toho, abyste dítěti říkali: „Jsi nejchytřejší“, řekněte: „To cvičení se ti moc povedlo“, „Líbí se mi, jak jsi postavil pyramidu“. Najděte objektivní důvod a pochvalte dítě za to, co udělalo, ne za to, že je nejchytřejší.
Zásada 8. Neodmítejte dítěti pomáhat, dovolte mu podílet se na práci kolem domu.
V období raného dětství chtějí být děti tolik podobné mamince a tatínkovi. Vidí maminku zametat a také se rozběhnou se smetákem do samého prachu. Vidí, jak maminka prostírá stůl a bere do ruky plné skleničky a nože. Ano, všechno to vypadá strašně nebezpečně a celkově je z pomoci více problémů: prach se nesbírá a létá po celém domě, skleničky se rozbíjejí, džus se rozlévá. A jak se zdá, je třeba dítě z toho všeho vyjmout, aby to bylo pro všechny jednodušší.
Ale pokaždé, když dítěti seberete koště nebo sklenici, říkáte mu: „Jsem na to sám, tvou pomoc nepotřebuji.“ A tak se to děje. Tyto postoje si zapamatuje a do 14 let získáte „nevděčné dítě, které vám nepomůže“. Ale vy jste ho chtěli jen ochránit a uvolnit si čas, že? Proto vám doporučuji investovat do budoucnosti: kupte dítěti smetáček, nechte ho odnést skleničku (pokud je v ní hodně šťávy, vylijte z ní polovinu, aby to drobek měl snazší), dejte mu vlastní hadr na prach a brzy budete mít vděčného pomocníka. Ano, mimochodem, tohle všechno také rozvíjí motoriku a emoce.
Zásada 9. Tatínek – plnohodnotný účastník výchovy a vývoje
O důležitosti role tatínka ve výchově a vývoji jsem již psala v tomto článku. Vliv otce lze jen těžko přecenit – je průvodcem dítěte po okolním světě, proto by měl otec s dítětem komunikovat co nejčastěji a být mu kdykoli k dispozici alespoň telefonicky. A čas, kdy dítě komunikuje s tátou – to je čas, který budete věnovat sobě, proto nezanedbávejte devátou zásadu.
Desátou zásadu. Pěstujte v dítěti samostatnost
Pro dítě je velmi těžké se od maminky odpoutat, ale od jednoho do tří let se formuje jeho vlastní „já“. Mnoho rodičů ztotožňuje samostatnost dětí s neposlušností a nekázní. Děti usilují o nezávislost z jednoduchého důvodu – stejně jako všichni lidé chtějí ovládat samy sebe, ne být ovládány někým jiným.
Proto je již v období 2-3 let nutné dát drobečkovi svobodu. Podpora samostatnosti rozvíjí seberegulaci chování. Určitá omezení však pomáhají dítěti rozvíjet smysl pro sebeovládání. Aby bylo v životě úspěšné, bude potřebovat obě tyto dovednosti: nezávislost i sebeovládání.
Zásada 11. Vychovávejte dítě k chytrosti – naučte ho přemýšlet.
Ve třech letech má vaše dítě hlavu nadupanou otázkami „proč“, ale je nesmírně důležité mu na ně nejen odpovídat, ale také ho povzbuzovat, aby kladlo nové otázky.
Otázka „Proč?“ – je známkou aktivní myšlenkové činnosti, znamená, že vaše dítě přemýšlí, vytváří příčinné vztahy a začíná vyvozovat logické závěry. Je skvělé, když dítě zůstane chytrákem i v 7,9,12,18 letech. Znamená to, že se nepřestává zdokonalovat a namísto rutinního učení se stává vnímavým a uvědomělým.
Zásada 12: I když jste při výchově dětí udělali chybu, nepovažujte ji za fatální.
Jste lidé a lidé nejsou dokonalí. Všichni děláme chyby, ale to neznamená, že jsme špatní. Pokud jste tedy udělali chybu, přiznejte si ji, změňte své chování a jděte dál.
