Co je zanedbávání
Co dělat, pokud jste v dětství postrádali lásku, ochranu a péči. Jak se stát co nejpečlivějším a nejlaskavějším rodičem pro sebe.
Setkali jste se někdy s člověkem, který byl v dětství takříkajíc „nemilovaný“, nedostatečně opečovávaný, podvyživený? Setkali jste se s lidmi, kteří měli pocit, že nedostali nebo nedostávají to, co chtěli? Setkali jste se s velmi rozmarnými lidmi? Takové, kteří mají pocit, že je všechno špatně, že všechno není podle nich, že všechno je špatně?
Já jsem…
S fenoménem „nemilování“ jsem se setkala i v rodině, mezi přáteli a cizími lidmi i mezi svými klienty.
Co je to za fenomén? V jakých rodinách je možné se s ním setkat? Proč lidé vychovaní ve stejné rodině mluví o svých rodičích a procesu výchovy v rodině různě?
Pokud jste byli v dětství nemilovaní, staňte se nejlepší mámou, jakou můžete být
Případová studie:
Přišla za mnou 65letá žena a přemýšlela, jak zvládne svou vlastní sestru. Říkala, že sestra klientku obtěžuje svými nekonečnými stížnostmi na život. Volá jí každý den a pořád si na něco stěžuje. Má malý důchod, řidič autobusu je hrubý, prodavač jí dává peníze, sousedka si jí nevšímá, vadí jí déšť, lékaři jsou bezohlední, rodiče ji špatně vychovali, špatně ji oblékli.
– Ani jedno vlídné slovo. Všechno v jejím životě je špatné. Už mě to nebaví poslouchat. Vymýšlím nejrůznější triky, abych rozhovor změnila na něco dobrého. Nefunguje to. Moje sestra to dělá znovu: „Poslouchej…“. Po těchto rozhovorech se mi samotné začíná dělat špatně. Ale nemůžu jí říct, že je mi z toho špatně, protože by se urazila.
– Proč bys ji měla poslouchat?
– Jen říkám, že už mě to nebaví, že je mi z toho všeho špatně a že nevím, co mám dělat…
– Zkusil jsi jí na rovinu říct, že už máš jejích stížností „plné zuby“?
– Jednou jsem to udělal, ale pak jsem toho litoval. Moje sestra se urazila na půl roku. Vůbec se neozvala.
– Tak co? Tvoje sestra ti přestala volat, přestala tě „otravovat“… Cítíš se lépe, když si nestěžuje?
– To je právě ono, ne. Začínám mít pocit, že za to můžu já.
V průběhu práce se ukázalo, že klientka je starší sestra a pomáhala babičce vychovávat mladší sestry, ty, které byly po ní, tehdy, „když rodiče pracovali, vydělávali si na živobytí. Podle klientky byla nejmladší sestra vždycky mrzutá: „Vždycky měla pocit, že není dost milovaná, že dostává ošuntělé oblečení. Když byla malá, házela na manžela záchvaty vzteku, teď mi říká, jak je nešťastná. Vždycky si pamatuje jen to špatné.
– A co si o tom myslíte vy?
– Ano, jsem na ni naštvaná… Řekla bych jí cokoliv, té nevděčné…
– To můžeš udělat tady a teď…
Během této práce byla klientka schopna rozpoznat své pocity a reagovat na ně. Odcházela v dobré náladě a s pochopením, jak se má ke své sestře chovat.
Otázka nemilování však zůstává otevřená. Co je nemilující?
Nemilované je s největší pravděpodobností něco, co nesplnilo vaše očekávání. Ne něčího, ale vašeho. Je to něco, co se neshodovalo s vaší představou o světě, o lásce a štěstí. Něco, co se neshodovalo s vaší představou „být potřebný“, „být milovaný“, „být potřebný“.
V jakých rodinách se s tímto jevem můžeme setkat?
Kde se s tímto jevem můžeme setkat? S tímto jevem se můžeme setkat v rodinách, kde jsou rodiče podnikatelé a tráví hodně času v práci, kde nemají možnost kvalitně komunikovat se svými dětmi. V rodinách, kde jeden z rodičů chybí. Předpokládá se, že v rodinách s mnoha dětmi se tento jev nevyskytuje. To však netvrdím. Všechno je relativní! I v těch nejlepších rodinách, kde jsou dány všechny podmínky pro rozvoj dítěte, se může vyskytnout jev „nemilování“. Je pravděpodobnější, že k němu dojde, když je mu věnována nedostatečná pozornost a chybí citový kontakt. Opět se ptáme, co máme na mysli pod pojmem nedostatek pozornosti? Kolik pozornosti dítě potřebuje, aby nedošlo k deficitu pozornosti???
Proč lidé vychovaní ve stejné rodině mluví o svých rodičích a procesu výchovy v rodině různě?
Je známo, že každý člověk má svůj vlastní, jedinečný pohled na svět, na určité věci, které se v životě dějí. Názory mohou být podobné, ale v některých detailech se liší. Názory mohou být i zcela opačné. Proto mají lidé vychovaní v jedné a téže rodině, v jedněch a těch samých podmínkách, někdy odlišný postoj ke svým rodičům a k procesu výchovy. Péči a lásku mohou vnímat odlišně.
Není žádným tajemstvím, že co je pro jednoho dobré, je pro druhého špatné.
Například: gumáky do deště jsou pro jednoho rodičovskou péčí, zatímco pro druhého ponížením a potupou; ručně šité sváteční šaty jsou pro jednoho dárkem, zatímco pro druhého mohou být urážkou.
Pokud se tedy považujete za nemilované dítě, kterému chyběla pozornost, láska, péče nebo ochrana, můžete ji snadno začít získávat právě teď. Pokud jste nikdy neměli otce ani matku a v srdci se vám stýská po domově, můžete o sebe začít pečovat právě teď. Stačí, když se stanete maminkou (nebo tatínkem, babičkou či sestrou), o jaké jste vždycky snili. Vezměte si tuto lásku právě teď.
Jak na to
1. Udělejte si čas sami na sebe (ujistěte se, že vás nikdo neruší) a upřímně si přiznejte, co vám skutečně chybí (láska, péče, pozornost, teplo, ochrana).
2. Zapište si do zápisníku všechny věci, které vám opravdu chybí, i když se vám to tak zdá jen teď.
3. Je to něco, s čím potřebujete být. Pokud máte pocity, přiznejte si je, dovolte jim, aby se projevily. Pokud se vám chce plakat, můžete to udělat.
4. Zapisujte si všechny své pocity do sešitu.
5. Co byste ještě chtěli právě teď v souvislosti se svými pocity?
6. Pokud je to něco, co neublíží vám ani vašim blízkým, můžete to udělat hned teď (křičet, plakat, mluvit nahlas, udeřit do měkkého předmětu, roztrhat papír). „Vypusťte páru.
7. Pokud na to nejste fyzicky připraveni, napište si to na papír.
8. Uvědomte si, že vaše identita zahrnuje tři části: dospělý, dítě, rodič.
9. Uznávejte své dítě. Bez ohledu na to, kolik je vám let, vždy ve vás bude malé dítě. Dejte mu prostor.
10. Zeptejte se svého vnitřního dítěte, co chce, jakou péči, jakou lásku, jak by chtělo, aby se k němu chovali rodiče a ostatní dospělí. Zapište si to do zápisníku. Poté se zeptejte, ah, co může dát svým rodičům a dospělým. Zapište si to do sešitu.
11. Poděkujte svému rodiči. Zeptejte se ho: Co chce, jaký druh péče a lásky. Také, co může dát vnitřnímu dítěti, jak se o něj může postarat. Zapište si to do zápisníku.
12. Uznejte svého dospělého. Zeptejte se ho: Co chce a co může dát svému vnitřnímu dítěti a rodiči. Zapište si to do zápisníku.
13. Zamyslete se nad tím, jak vy sami můžete realizovat to, co jste si zapsali? Jak se můžete stát pro sebe tím nejpečlivějším rodičem, tím nejrozumnějším dospělým, který své „božské dítě“ nepotlačuje, ale miluje. Zapište si to do svého zápisníku.
14. Přijměte odpovědnost a staňte se pro sebe tím nejlaskavějším a nejpečujícím rodičem právě teď! Dávejte si hmotné i nehmotné dary! Chvalte se! Všímejte si více dobra v sobě i ve světě kolem sebe! Než se nadějete, svět bude bohatší a život bude zábavnější.
