Šedý den. Žena seděla na lavičce v parku. Den byl šedý. Šedá obloha, šedé slunce. A ta šedá tráva…Nebylo to tak. Věčné spory s manželem, skandály s dětmi, které se nechtěly chovat, jak se patří. A její rodiče, nespokojení se svým životem, i ona sama…
Ona sama byla se svým životem nespokojená. Takové plány byly, ale co nakonec? Nic. Tady je lavička a šedá obloha. Vše, co zbylo z jejích dřívějších snů.
Žena si povzdechla. A najednou vedle ní na lavičku vyskočilo malé, červené kotě. Špinavý, se špinavým nosem. Legrační kýchl a přistoupil k ní a šťouchl ji do boku svou malou hlavičkou.
– Co chceš? zeptala se.Kotě se klidně, bez kapky strachu, podívalo do jejích očí. A viděla…
Naději, pochybnosti a očekávání náklonnosti.
Byly to její oči. Její oči z mládí. Plná víry v budoucnost a v to, že to bude stále dobré…
Z okamžitého popudu zvedla malé zrzavé miminko a objala ji a on…
radostně zamňoukal. Bylo to, jako by splnila jeho sen.
Najednou všemu rozuměla a svíraje nadýchaný a špinavý zázvor se rozběhla. Musela být včas a zbývalo tak málo času. Před obědem…
Vždyť v poledne byly obchody zavřené.
Když vešla do bytu s taškami v rukou a s červeným miminkem, stál její manžel u sporáku. Před odchodem do práce si uvařil míchaná vajíčka. A byt voněl spáleným starým olejem. Usmála se. Nikdy se nenaučil vařit.
Manžel se otočil. Uviděl ji a ramena se mu třásla zděšením a klesla, jako by po ráně, a náhle ucítila bolest.
Něco horkého se jí rozlilo do hrudi a chytilo ji srdce rozžhavenými prsty. Spustila balíčky, vytáhla z jednoho malou krabičku a přistoupila k němu.
– Můj dobrý, – řekla. – Nech mě vařit.A podala mu krabici.
Podíval se na ni s překvapením a nedůvěrou, opatrně vzal z jejích rukou dárek jako granát a začal ho otevírat, očekával nějaký trik, ale…
Byl tam pravý švýcarský nůž se spoustou nejrůznějších zařízení.
Překvapením zalapal po dechu a posadil se na starý nástroj!- creaky su. – řekl.A podíval se na ni. Přesně stejný vzhled, jako vypadal v mládí.
– Kolik to stojí? zeptal se muž. – Je to velmi drahé…
– Nic, – odpověděla. – Jste stále dražší.A kotě se skulilo jako malá červená bulka do pokoje, kde se svlékaly děti, které právě přišly ze školy, a odtud se najednou ozval pláč plný radosti, obdivu a štěstí.
Jak málo nám chybí ke štěstí, dámy a pánové. Jeden švýcarský nůž a jedno malé kotě špinavé od zázvoru.
A děti vyletěly z pokoje a vyrvaly jeden druhému zrzavé miminko úplně omráčené takovou pozorností:
– Mami! Máma! – křičeli.
– Je to pro mě? To je pro mě? Je to pro mě?
– Tohle je pro vás všechny, – řekla máma, – a zítra půjdeme do útulku a vybereme další dva.A děti plakaly, smály se a v jejich očích bylo štěstí a manžel…
Seděl na stoličce a měl narovnaná ramena. Obdivně se na ni podíval. A pak vstal a objal.
– A já… A já,“ náhle se rozplakal, „nekoupil jsem ti nic.A ona ho políbila v slzách a řekla:
– Nic. Nic, můj dobrý. Zítra cestou do útulku zajdeme do obchodu a určitě mi něco koupíme.A šla rychle uvařit večeři. Koneckonců, brzy bude muset pracovat.
A venku bylo slunce. Světlé a teplé. A tráva je ohlušující zelená. A ptáci zpívali. Něco, z čeho jste se cítili dobře.
A na parapetu sedělo malé červené kotě se špinavou skvrnou na samotném nosu. Podíval se na slunce a usmál se. Koneckonců bylo všechno v pořádku.
Říkali se mu přesně tak – Štěstí.
