Aby miminko porozumělo pocitům svých rodičů, musí si vypěstovat empatii. K tomu nestačí požádat dítě, aby projevilo empatii. Musí být řádně vychován v souladu s emoční kulturou.
Proč je to potřeba?
Mnoho rodičů zná:
- Nebreč jako holka!
- Jste muž, proč jste hysterický?
- Slaboch a slaboch, pláče u filmu a mnoho dalšího.
Všechny tyto postoje jsou a priori škodlivé pro psychiku. Proč? Protože nevyjádřené a potlačené emoce vždy vedou k psychosomatice. Tak se nazývají zdravotní problémy, když člověk nemá žádné fyzické abnormality. Vědci se domnívají, že žaludeční vředy se staly běžnými kvůli nárůstu stresu.
Proto je třeba dítě od malička učit, aby své emoce správně cítilo, pracovalo s nimi a nedrželo se zpátky. To neznamená, že dítě dostane právo utápět se v hysterii.
To znamená, že neexistují žádné dobré nebo špatné emoce. Je potřeba i smutek, smutek, vztek, nenávist, vztek. S jejich pomocí člověk cítí negativní stránky života, zášť, bolest.
Nemůžete zahanbit dítě za to, že má vysokou míru citlivosti. Jsou děti, které mají vlhké oči – to je normální. Jde o to, jak je strukturován jejich nervový systém. Pokud dítě potlačuje svou práci, negativně to ovlivní jeho zdraví.
Předškolák kvůli svému věku nerozumí abstraktním pojmům. Proto je zbytečné, aby říkal „netahej kočku za ocas, bude ho to bolet!“ To mu nic nevysvětluje. Ale můžete dítě lehce zatáhnout za ruku a zeptat se, jestli se mu to líbilo.Pásek nemusíte nosit pro každou příležitost. Ale můžete dítě přimět k tomu, aby si myslelo, že když je něco nepříjemné jemu, proč by to mělo být jinak někomu jinému?
Herní techniky
Cesta ke zdravé psychice začíná uvědoměním si emocí. K tomu se dítěti zobrazují různé obrázky s emocemi dítěte. Například dítě pláče, zlobí se, uráží se atd. Pozvěte svého předškoláka, aby kartu ukázal a pojmenoval, co je na ní zobrazeno.
Můžete jim úkol ztížit a vyzvat je k přemýšlení. Proč může například dítě plakat? Co ho naštvalo? jak je šťastný?
V okamžiku hysterie se dítě neovládá. Nechte ho plakat a pak se ho zeptejte na jeho pocity. Udělal to, protože byl unavený? Podráždění? Stížnosti? Nezapomeňte vyjádřit své emoce, ale bez obviňování!
Formulujte svou řeč ve formě „I-zpráv“. Například: Rozčílilo mě tvé jednání, choval ses tak v obchodě, cítil jsem stud a zmatek.Popište činy dítěte, ne jeho osobnost! Neříkejte, že je hloupý, bezskrupulózní, odporný atd. Jinak si vypěstuje komplexy méněcennosti.
Dítě se nerodí s vědomím toho, co prožívá. Rodiče by mu proto v této těžké věci měli pomoci. Požádejte, jak nazvat ten či onen pocit. To lze provést hravou formou, prostřednictvím pohádek nebo umělých situací. Pokud například předškolák po pádu pláče, řekněte: pláčeš, protože tě to bolí.
