Podle vědců mělo vyhynutí tohoto superpredátora dalekosáhlé důsledky: velcí kytovci se konečně zbavili hrozby, že budou snědeni k obědu, což následně ovlivnilo globální potravní sítě, produktivitu oceánů a stabilitu ekosystémů.
Biologové z univerzity ve Swansea (Velká Británie) vytvořili první podrobný trojrozměrný model těla megalodona, obřího žraloka, který podle odhadů žil před 2,6-23 miliony let, aby se dozvěděli více o tom, čím se tento superpredátor živil a jak se pohyboval. Studie byla publikována v časopise Science Advances. O studii napsal článek také deník The Guardian.
Ačkoli se ve fosilních nálezech nachází mnoho žraločích zubů, jejich těla jsou z velké části neporušená, takže naše znalosti o anatomii vyhynulých ryb, jako je Otodus megalodon, jsou jen základní. Přesná velikost a tvar megalodonů je předmětem sporu vědců, kteří na základě zkoumání zubů těchto dravců a jejich porovnání s žijícími druhy uvádějí velmi rozdílné odhady délky jejich těla – od 10 do více než 20 metrů.
Jak autoři nové práce poznamenávají, tělesná hmotnost megalodona – klíčový ukazatel, který umožňuje vyvozovat závěry o dalších ekofyziologických vlastnostech – byla naposledy stanovena na počátku 90. let 20. století. Tehdy vědci vycházeli z předpokladu, že přímým potomkem O. megalodona je velký bílý žralok. Později se však tato hypotéza nepotvrdila.
Nyní se díky nedávným pokrokům v počítačovém modelování podařilo provést úplnější a aktuálnější rekonstrukci tohoto fosilního zástupce rodu Lamniformes a revidovat odhady jeho biologických vlastností.
„Vytvořili jsme první 3D model těla megalodona: nejprve jsme zrekonstruovali axiální kostru pomocí 3D skenů páteře exempláře P 9893 IRSNB z Belgie, řady zubů z USA a velkého bílého žraloka Carcharodon carcharodon (C. carcharias). Model jsme doplnili přidáním „masa“ kolem kostry na základě celotělového skenu C. carcharias. Poté jsme jej opravili pomocí 2D rekonstrukce O. megalodon. Délka těla od čenichu po špičku ocasu a objemy byly stanoveny pomocí úplného 3D modelu, poté byl objem použit k výpočtu tělesné hmotnosti,“ uvádí se v článku.
Výsledky měření jsou následující: délka těla od čenichu po ocas – 15,9 metru, objem – 58,1 metrů krychlových, hmotnost – 61 560 kilogramů. Vědci také určili absolutní rychlost plavby megalodona (1,4 metru za sekundu), objem žaludku (9605 litrů) a denní energetickou potřebu (98 175 kilokalorií, což je 20krát více než u dospělého karcharodona). Podle vědců mohli být ostatní příslušníci tohoto druhu ještě větší, protože při novém modelování byly použity obratle, které nebyly největší.
Porovnáním odhadované průměrné rychlosti megalodona s rychlostí ostatních žraloků vědci zjistili, že 16 metrů dlouhý O. megalodon dokáže plavat rychleji než všechny žijící druhy a jejich zástupci, včetně tichomořského žraloka sleďového, velkého bílého žraloka a žraloka velrybího (více zde).
Nakonec autoři studie určili velikost otevřené tlamy O. megalodona: 1,2 metru na výšku a 1,7 metru na šířku při úhlu otevření 35 stupňů a 1,8 metru na výšku a 1,7 metru na šířku při úhlu 75 stupňů. Objem žaludku byl stanoven na základě vztahu mezi tělesnou hmotností a objemem žaludku velkého bílého žraloka a pitvou 12 jedinců. „Pro tuto a následné analýzy spotřeby kořisti jsme jako jediný indikátor použili C. carcharias, protože jsme vnímali podobnost v jejich stravě a metabolismu. Výsledky ukázaly, že O. megalodon měl objem žaludku 9605 litrů,“ uvedli vědci.
Po porovnání těchto údajů s velikostí kořisti, kterou mohl megalodon ulovit dnes, se ukázalo, že tento superpredátor dokázal na několik soust spolknout kořist o velikosti od tří do šesti metrů. Například k sežrání pětimetrového rejnoka Plesiotrygon nana by bylo zapotřebí tří kousnutí, zatímco větší potravu – sedm až osm metrů – by takový žralok zvládl na pět a více kousnutí. „Pokud bychom vzali 70 % objemu megalodonova žaludku jako limit, zjistili bychom, že zatímco hypotetickou kořist o délce osmi metrů (jako je současná kosatka Orcinus orca) nebo méně by dokázal spolknout celou, větší kořist, například současného keporkaka M. novaeangliae, nikoli,“ dodali autoři článku.
Vzhledem k tomu, že 30 kilogramů tuku kytovců obsahuje asi 200 000 kilokalorií (6 667 kilokalorií na kilogram), mohl 16 metrů dlouhý O. megalodon pokrýt své energetické potřeby konzumací asi 21 kilogramů takového tuku denně. A protože 15 až 33 procent těla mořského savce tvoří tuk (tekutý tuk), stačilo by megalodonovi k nasycení 81,3 procenta 123kilogramového, dnes již vyhynulého X. bossi xiphiacetus X. bossi z čeledi Eurynodelphus. V případě kosatky vážící šest tun stačilo k nasycení pouze 0,01 procenta jejího těla.
Energetická hustota žraločích jater se odhaduje na 8 150 kilokalorií na kilogram. Dospělý jedinec druhu O. megalodon by tedy mohl denně zkonzumovat přibližně 17,2 kilogramu žraločích jater. A vzhledem k tomu, že až 28 % tělesné hmotnosti velkého bílého žraloka tvoří játra, zasytil by se megalodon tím, že by denně snědl asi 1,4 % jater sedmimetrového žraloka C. carcharias,“ uzavřeli vědci.
Podle nich mělo vyhynutí tohoto superpredátora rozsáhlé důsledky: velcí kytovci se konečně zbavili hrozby, že budou sežráni, což následně ovlivnilo globální potravní sítě, produktivitu oceánů a stabilitu ekosystémů.
Tento 3D model byl dále kritizován v nové studii.
