Ne tím, že si koupíte vysavač nebo super hadr na sbírání prachu, ne tím, že budete chlácholit děti a školit manžela, „aby nerozhazoval věci“… Ani tím, že si uděláte velkolepý úklidový plán ve stylu Fly Lady… Možná to nikdy nevyjde… Pokud jste pořád stejná nepořádnice jako před deseti lety… Nic ve zlém, tenhle příběh je o mně!
Všimli jste si někdy, že existují hostesky, které o Fly Lady v zásadě nic nevědí, ale jejichž byt je vždy čistý a uklizený? Pořádek mají v krvi. Mám takovou kamarádku. Má dvě děti, manžela, kočku, morče a křečka. A přesto je vždycky uklizená. Když se jí pořád ptám: „Miláčku, jak to děláš?“, odpoví mi: „Nevím. – říká udiveně: „Jak bys nemohla?“.
Abych byla spravedlivá, její děti chodí do školky a do školy a ona je žena v domácnosti. Ale abychom byli spravedliví, je čistá, ať už má doma děti, nebo ne. Prostě takhle přemýšlí. Nenechá talíř na dřezu s tím, že „to udělám později“, uklidí, co se dá uklidit hned, pod klec pro křečka dá papír, aby piliny nepadaly na podlahu….. A děti jsou zvyklé uklízet dům s ní.
Nebo jiný příklad. Moje úžasná tchyně. Ta má doma pěkně uklizeno. „Samozřejmě… Ona přece nemá děti…“ – Pomyslím si, když vcházím do jejich bytu… Zase se ospravedlňuji… Ale tady zůstává s vnoučaty, zatímco já chodím nakupovat. Zůstává u nás doma. Když se vrátím, děti stále spokojeně sedí vedle ní, obklopené kostkami-medvídky… Ale pokoj se změnil… Deka na gauči je úhledně rozložená a zmačkaný pléd se změnil ve složený pléd… Umělecky rozházené hračky na koberci vyskočily na poličky a oblečení visící na sportovním centru se složilo úhledně na hromádku – teď ho přinese komoda… Zvládne to sama, jako mávnutím kouzelného proutku…
Podle mého názoru právě tato schopnost „uklidit“ dům mimoděk rozhoduje o tom, zda se nám podaří dům „stabilizovat“ …
Dříve jsem si myslel, že uklizený dům není to nejdůležitější. Postupem času jsem však plně docenil význam čistoty. Pro mě, pro manžela, pro děti, pro útulnost a dobrou náladu, pro zdraví, koneckonců… Je lepší mít čisto.
Začala jsem hledat cestu k vytouženému pořádku a narazila na nepřekonatelnou překážku. Ta spočívala v mém samotném chápání řádu. Laťka „pořádku“ byla zjevně nastavena příliš nízko a já jsem si nevšiml toho, čeho si okamžitě všimla moje matka, když mě navštívila.
Z toho jsem vyvodil pro sebe nejdůležitější závěr. Musíte se naučit dívat se na pořádek jinýma očima. Ačkoli bylo hořké si to přiznat, uvědomil jsem si, že mám všeobecné povědomí o tom, že jsem špinavý a „medvídek“. Nemělo smysl se vymlouvat, rukavičky ležící na podlaze mi pět týdnů nevadily, i když sníh už dávno roztál.
Každopádně bylo třeba něco udělat. Znovu jsem se vrátila domů od uklizené kamarádky a smutně se rozhlédla po svém „tvůrčím nepořádku“: „Jak by se na to asi dívala?“. Sklenice, stojící vedle dřezu, mi nepřipadaly tak neškodné, prádlo malebně visící z žehlicího prkna jsem chtěla složit na úhlednou hromádku a uložit do skříně…
Když začnete měnit obvyklý způsob pohledu na věci, postupně se začne měnit i prostor kolem. Časem jsem zjistila, že mi domácí práce zaberou ještě méně času než obvykle, a celkový vzhled našeho domova se stal příjemnějším.
Samozřejmě to nebylo tak jednoduché. Ale právě tady mi přišel vhod systém Fly Lady se svými poučkami a technikami pro udržování pořádku. Nemohu říct, že jsem zvládla všechny zásady, ale mnohé mi velmi pomohly.
Jaké nové návyky se mi osvědčily nejvíce
Zbavování se nepotřebných věcí.
Skutečně, „harampádí se nedá zorganizovat. Pokud vám doma tu a tam lezou věci, o kterých nevíte, kam je dát, a není jasné, kdo je potřebuje, je asi na čase se jich prostě zbavit. Pokud máte plný šatník a nemáte co na sebe.
Nenechávejte špinavé nádobí přes noc ve dřezu.
Pravidelně čistěte podlahy.
Převezměte plnou zodpovědnost za udržování čistoty ve svém domě.
Zdá se to jednoduché a složité zároveň. Vždycky si chci myslet, že kdyby to nebylo… Vždyť víte, co to je:). Ve skutečnosti je čistota mého domu z 90 % závislá na mně. Jakmile jsem si to přiznala, bylo to pak mnohem jednodušší.
Možná pro někoho tvrdím samozřejmost, ale pro mě to byl objev století. Tak například. Můj syn prochází obdobím kreslení. A všechny výtvarné materiály necháváme na veřejném prostranství. Ale když jsem potřetí během jednoho dne vytírala podlahu v dětském pokoji od výtvarně rozmazaného kvaše, rozhodla jsem se, že barvy uklidím do patra a budu je rozdávat „pod dohledem“, a barevné tužky a vodou omyvatelné fixy, které jsou neškodné pro laminátové podlahy, zatím nechám ve volném přístupu.
Totéž jsem udělala se spoustou hraček, které žijí v krabicích. Ty nejoblíbenější jsem nechala v přístupném prostoru a pravidelně je nahrazovala „novými“ (dávno zapomenutými starými). Mohli byste je odstranit úplně všechny a dětské hry by se stěží staly méně zajímavými.
Nesmysl…
Čekala jsem, až manžel vynese odpadky. Nyní, pokud je to možné, vynáším odpadky sama, než se nahromadí a ztěžknou, a za druhé je dávám manželovi vynášet v době, která mu více vyhovuje, když odchází z domu, než když se vrací. Přece nechcete, aby vás po příchodu domů vítal pytel odpadků, ne?
A tady je ten paradox. Můj manžel mi dříve hodně pomáhal s úklidem. Třeba umýval hromady nádobí, na které jsem „neměla čas“. Bral nás na procházky a vysával celý dům. Ale pořádek zůstával sporadický. Když jsem za úklid převzala plnou zodpovědnost, hromady prostě přestaly existovat. S výjimkou hostů a svátků.
Obvykle nám téma obnovení pořádku způsobuje minimálně napětí, smutek, vzdechy a sténání… Ale ukázalo se, že dělat pořádek je nejen zajímavé, ale opravdu kreativní.
Je zajímavé změnit naše vnímání, uspořádat si prostor, čas a věci v něm, vymyslet nové přístupy, naplnit náš dům vůněmi a radostí, zapojit naše blízké tak, aby to bylo zajímavé i pro ně.
Když už jsme u těch blízkých.
Když doma nastavíte nový „standard čistoty“, chtě nechtě se k němu bez jakéhokoli napomínání či kárání postaví čelem. Například jsem si všimla, že když můj manžel dříve jednoduše položil talíř po jídle do dřezu (ve kterém se už krčilo pár – tři – čtyři nádobí), ale teď si ho hned umyje sám. Když je dřez čistý, nechcete tam zpočátku nic nechávat. Stejné je to i s mnoha dalšími věcmi. Stará pravda „začni u sebe“ funguje i zde.
Ale nejde jen o fyzickou rovinu, že by dům měl být čistý.
Existuje špína, která není vidět očima, ale kterou srdce dobře cítí.
Taková špína způsobuje, že pobyt v domě je nesnesitelný. Člověk by se jí měl zbavit, a ještě lépe – nehromadit ji. Nenadávejte, nepomlouvejte, neodsuzujte druhé.
Shrňme výše uvedené. Pokud se pro vás téma pořádek – nepořádek stalo bolavým místem, je čas změnit myšlení. Na cestě ke změně nic tolik nepomůže.
