Kde v muzeích světa přišly mumie a kostry mořských panen – mýtické a záhadné stvoření

Kde v muzeích světa přišly mumie a kostry mořských panen – mýtické a záhadné stvoření

Strašidelná mumie ze zveřejněných záběrů byla stovky let uchovávána v japonských chrámech a byla předmětem uctívání. Její horní část těla je jako lidská, její spodní část je jako ryba.Podle legendy byl na pobřeží provincie Tosa do rybářské sítě chycen tvor měřící asi třicet centimetrů. Stalo se tak kolem roku 1740. A teprve nedávno kněz chrámu, ve kterém byla mumie držena, souhlasil, že ji dá vědcům k podrobnému prostudování.K jakému závěru dospěli odborníci? A kde se ve folklóru různých zemí objevily mýty o mořských pannách? O tom a mnohem více mluví REN TV.

300 let stará mumie mořské panny v Japonsku

Japonští vědci objevili tajemství mořské panny Okayama. Ukázalo se, že 300 let stará mumie záhadného tvora je… dovedný padělek. K vytvoření „mořské panny“ použili tělo opice, rybí ocas a lidské nehty. Aby vědci podrobněji prostudovali složení mumie, zkoumali její DNA.„Japonci přesto věří v zázračnou moc této mumie,“ řekl doktor kulturních studií Alexej Kylasov. „A po výzkumu bude vrácena zpět do chrámu, aby mohla být nadále uctívána.“V Japonsku se mořské panny nazývají „ninge“. V místní mytologii je to stvoření s lidskou tváří, opičí tlamou a rybím ocasem pokrytým zlatými šupinami. Podle legendy může ninge propůjčit dlouhověkost. Stačí sníst alespoň jednu zlatou šupinu.Kvůli popularitě takových legend vytvářejí řemeslníci mumie, které vypadají jako kouzelná stvoření. Někteří se je dokonce snaží vydávat za skutečné mořské panny.“Nejjednodušší padělek je vzít vršek z opice, spodek z ryby, dovedně to všechno sešít a ve skutečnosti to někde vystavit. Můžete si vyrobit rám, můžete vyrobit něco z papír-mâché a držet tam, já nevím, šupiny z ryb Různé možnosti, různí řemeslníci, ale cíl je vlastně stejný – získat slávu a peníze,“ řekla kulturní expertka Natalja Těrenková.Foto z otevřených zdrojů / © ren.tv

Kostra mořské panny s hustými vlasy v Dánsku

Další neobvyklý exponát je z Národního muzea Dánska. Průvodci říkají, že kostru takzvané haraldské mořské panny náhodně objevil místní farmář při orání pole. Mořská panna měla za svého života údajně dlouhé husté vlasy a v ruce držela kabelku se žraločím zubem, mušlí a květinou. Ale to je jen legenda. Ve skutečnosti kostru haraldské mořské panny vytvořil dánský umělec Mille Rude.“Ona, inspirovaná obrázkem dánské malé mořské víly, která tam sedí na bronzovém oblázku, udělala podobný obrázek. Pak se navíc inspirovala mumií, která byla nalezena v polovině 19. století. A po vytvoření této mořské panny obecně vytvořila obyčejné umělecké dílo,“ řekla kulturoložka Terenková.Foto z otevřených zdrojů / © ren.tv

Jak se objevily mýty o mořských pannách a jaké byly mezi různými národy

Mořská panna je jednou z nejznámějších a nejstarších mýtických postav. Předpokládá se, že první legenda o ženě s rybím ocasem se objevila před více než čtyřmi tisíci lety ve starověké Asýrii. Tam se z generace na generaci předával příběh bohyně Měsíce Atargatis, která se poté, co se kvůli smrti svého milence vrhla do vody, proměnila v mořskou pannu.Později se takové mýty staly populárními mezi různými národy světa. Ve Skandinávii se mořské panny nazývaly undiny. Ve starověkém Řecku – sirény. Navíc, starověké řecké sirény byly zpočátku zobrazovány jako ptáci s ženskými hlavami. Později je ale básníci začali popisovat jako dívky s rybím ocasem, které čekají na námořníky na skalnatých útesech.Legendy o mořských pannách byly oblíbené i ve středověku. Evropané věřili, že mýtické mořské panny nemají duši. Aby ho našla, musela mořská panna obětovat to nejcennější ve svém životě – moře. A pak – jít na přistání.“A jedna z legend, také středověká, říká, že k mnichovi přišla mořská panna a on se s ní modlil, aby měla duši. Přišla k němu několikrát, ale nakonec byla síla moře stále velmi silná a odplavala,“ sdělila kulturoložka Terenková.Foto z otevřených zdrojů / © ren.tv

Slovanská víra o mořských pannách

Ale Slované věřili, že mořské panny žijí na souši. A navenek se příliš neliší od běžných dívek. V Rusi se jim také říkalo petardy, navky a vodnice. Věřilo se, že mořské panny svedly mladé muže a utopily je ve vodě. Mohou také házet kameny na cestující nebo je lechtat k smrti.Podle všeobecného přesvědčení se utopené dívky proměnily v mořské panny. Celou zimu se prý skrývali na dně nádrží. A s nástupem tepla opustili posmrtný život, aby pomstili svou smrt. Slované tentokrát nazvali Rusal Week.“Mořské panny vystoupily na břeh, to znamená, že nebyly ve vodě, vystoupily na břeh, a navíc byly velmi blízko lidských obydlí. A proto bylo v té době lepší nechodit příliš daleko do lesa, ne jít plavat,“ – řekla kulturoložka Těrenková.Foto z otevřených zdrojů / © ren.tv

Možné vysvětlení legend o mořských pannách

Kde se ale ve folklóru různých národů objevil obraz dívky s rybím ocasem? Podle vědců měly mýtické mořské panny skutečné prototypy. Jedná se o kapustňáky, dugongy a mořské krávy.“Klamantínci, kteří byli nalezeni ve skutečných vodách, mohli být zaměněni za nějaké fantastické tvory, protože jejich část těla, která je blíže ocasu, je docela rybí. Ale taková kulatá, vážná hlava je obecně, něco, co samozřejmě připomíná savce, kteří nežijí ve vodě,“ řekl doktor kulturních studií Kylasov.

Moderní mořské panny

V dnešní době málokdo věří legendám o mořských pannách. Ale obraz ženy s rybím ocasem je stále populární.Foto z otevřených zdrojů / © ren.tvZveřejněné hypnotizující záběry byly natočeny na čínském ostrově Hainan. Do obřího akvária s rybami se ve stejnou chvíli vrhlo sto deset freediverů převlečených za mořské panny. Předváděli desítky složitých figurek pod vodou, bez použití potápěčské výbavy nebo masek. Představení bylo zařazeno do Guinessovy knihy rekordů jako „největší show mořské panny“.