Každý se tedy již dávno rozhodl, že člověk je dokonale společenský, a pokud společnost nepotřebuje, je s ním „něco v nepořádku“. Asi oslavuje svou nejistotu. Některé studie, historie lidského vývoje a moderní psychologie poskytují podněty k zamyšlení tímto směrem. Co když moderní člověk a zvláště intelektuálně vyspělý člověk společnost opravdu nepotřebuje?Při přemýšlení o společnosti stojí za to nahlédnout do minulosti (pokud to moderní paleontologie a dohady paleontologů dovolí). Na základě rozhovoru s paleoneurologem, doktorem věd a profesorem na Institutu lidské morfologie Ruské akademie lékařských věd, S.V. Saveljeve, lze vyvodit několik závěrů.

Původ sociality

Profesor tvrdí, že lidoopi se začali shromažďovat ve smečkách asi před 10 miliony let. Aby své problémy normálně vyřešili a přežili, museli žít v míru a hladce, a tak byli všichni výtržníci prostě vykopáni.Mezi tyto potížisty patřili agresivní jedinci a ti nejinteligentnější. Je zajímavé, že v některých sektorech společnosti je „nejchytřejší“ stále považován za urážku. Ne jinak, vzpomínka na naše předky.Chytří odešli na jiná místa, přežili a adaptovali se a mozek rostl. A rostla přesně do okamžiku, kdy lidé migrovali, přizpůsobovali se a řešili pouze biologické problémy, tedy přežívali. Když se usadili na místě, kde bylo dostatek jídla, a bledý stín hladu ustoupil, objevily se sociální problémy v plné kráse.

Všechno se pokazilo…

Asi před 100 tisíci lety se ukázalo, že záleží pouze na sociálních problémech a mozek přestal růst. Historie ukázala, že k socializaci nepotřebujete velký mozek. Dobře organizovaný a plně socializovaný dav kromaňonců ničí inteligentní, kreativní neandrtálce a šíří se všude. Objevuje se jednoduchá pravda, která dosud fungovala skvěle:Proti mase průměrnosti nic nezmůžou ani ti nejsilnější géniové.Jde jen o to, že v procesu evoluce byly vlohy obětovány kvůli biologickým výhodám, tedy potravě, rozmnožování a dominanci. Výsledkem je ponurý obrázek:Dokonale socializovaný němý jedinec se začlení do jakékoli komunity mnohem lépe než individualista.A dokazuje to nejen paleoneurologie, ale i nedávné studie neuronových sítí v lidském mozku.

Logika nebo empatie?

Výzkum Anthonyho Jacka, asistenta profesora kognitivních věd na Case Western Reserve University (Ohio, USA), ukázal, že pro různé typy činností lidé používají různé neuronové sítě, které se navzájem potlačují.Experiment z roku 2006 použil fMRI ke sledování mozkových funkcí a výsledky ukázaly, že sociální problémy vypínají oblasti mozku, které jsou zodpovědné za analýzu, a zapínají ty, kteří jsou zodpovědní za socializaci.Když člověk emocionálně interaguje s jinými lidmi, aktivuje se nervová inhibice v neuronové síti mozku, která se používá pro vědecké, logické a matematické uvažování. Čili čím více člověk uplatňuje logiku, tím méně má citů a emocí, které jsou při komunikaci tak potřebné.Ukazuje se, že čím větší jsou adaptační schopnosti ve společnosti, tím méně rozvinuté je analytické myšlení, čímž se vracíme k již zmíněné frázi o socializovaných hloupých jedincích.V podstatě každý jí, pije, rozmnožuje se a vládne.To znamená, že dělají totéž, co před 20 miliony let, ale na rozdíl od té doby už nejsou vyháněni ti chytří. Jen tomu dobře nerozumí. Obrovské množství ve své době nepřijímaných vědců, brilantní excentrici a další nerdi jsou toho důkazem.Čím častěji člověk používá analytické myšlení, tím více trpí jeho schopnost empatie a sociálního řešení problémů. A nechci všechny společenské lidi nazývat hloupými – to zdaleka není pravda.Proč ale intelektuálně vyspělí lidé nadále závisejí na komunikaci? Proč to každého tak přitahuje společnost bez potřeby biologického přežití? Odpověď na to lze najít v psychologii.

Dovolená komplexů

První, kdo se na tomto světě s dítětem setká, jsou jeho rodiče, a právě oni jsou z velké části zodpovědní za všechny jeho následné postoje, touhy a vnitřní problémy. Existuje teorie, že právě kvůli rodičům, přesněji kvůli jejich chybám ve výchově a vnímání svého dítěte, se člověk stává tak sociálně závislou bytostí, a proto trpí.Matka dává dítěti potřebnou lásku a poskytuje psychickou podporu. Jenže nic nepřichází z ničeho nic, a pokud se matce najednou nedostalo lásky a podpory, je velká pravděpodobnost, že ji svým dětem nedá. Lásku střídá instinktivní péče o potomka a z psychologického hlediska je to prostě škoda. Rodí se modelky: „Pokud budeš dobrý, budu tě milovat, pokud ne, nebudu.“Dítě zbavené lásky vyrůstá s psychickým traumatem a podvědomě vyžaduje od všech lítost, doslova se jím přiživuje. Proto různé typy „stěžovatelů“, kteří neustále každému říkají o svých problémech a hledají, co považují za lásku. Nedostatečnost a touha neustále hledat souhlas a lásku, kterou neznali.Druhým typem, neméně bolestivým, jsou věční vítězové, kteří žijí v honbě za novými úspěchy, a to vinou otce. Otec musí dát dítěti vědomosti o světě a nejčastěji s nimi předává všechny své ploché pojmy o dobru a zlu, zlu a dobru a také dítě ze všech sil soudí, obviňuje ho z různých chyb. V důsledku toho se dítě snaží vymanit se z tohoto jha, porazit tuto moc, a to dělá celý život, i když na otce již může být zapomenuto jako na soudce.Pokračuje ve snaze o moc, nová vítězství a úspěchy – krátký okamžik euforie a znovu psychologická touha po vítězství.

Vanity Fair and Bezvýznamnost

Ukazuje se, že méněcenný člověk neustále usiluje o společnost, aby byl na jedné straně litován (přečten, milován a uznán, že není takový hovno jako on považuje sám sebe) a na druhou stranu – podíval se na svá vítězství.A moc může být ve všem: v kreativitě, v podnikání, dokonce i v rodině. Všude tam, kde se lidé srovnávají s někým jiným a mají pocit, že jsou lepší.A podíváme-li se na vše tímto způsobem, ukazuje se, že lidé potřebují společnost hlavně pro sebepotvrzení, aby získali alespoň na nějakou dobu pocit vnitřní útěchy, když: „Ale ukázalo se, že jsem všeho hoden, protože všichni si to myslí.“Pokud se opravdu milujete, pravděpodobně nikdy nežárlíte nebo se nesnažíte nikoho k sobě připoutat, nezlobte se, když prohrajete, a nikdy si nestěžujte, neusilujte o souhlas nikoho a vždy dělejte jen to, co chcete.Pokud jste takový člověk (buďte upřímní), jak se cítíte ve společnosti? Jste na něm závislý?