Znovu a znovu říkám své dceři: „Nezačínej třetí frází.“
Sedne si ke stolu a okamžitě se zoufalstvím a odporem v hlase:
– Proč mi nedali chleba?
– To je třetí věta, drahoušku. První by mělo být: „Dej mi chleba, prosím.“ 80 % problémů vyřeší na místě.
Za druhé: „Promiň, řekl jsem, že potřebuji chleba. Možná jsi to neslyšela?“ Pravděpodobnost, že dostanete chleba, roste na 95 %.
A pouze pokud ho potom nedali, můžete zvolat stejnou třetí větu: „Proč mi nedali chleba?“ Ale s největší pravděpodobností to nebude potřeba.
Když začnete rozebírat strašlivé rozhořčení, nespokojenost a rozhořčení nad něčím chováním, zeptejte se nejprve sami sebe: řekli jste této osobě, že něco chcete, a co – něco Ne? Má vůbec nějaké podezření na to, s čím jste nespokojená? Bez ohledu na to, jak urážlivé to zní, lidé dělají mnoho věcí ne proto, že by nám aktivně přáli špatné věci, ale proto, že jsou zaneprázdněni sami sebou a nehodlají myslet na nás, naše tenké struny a velmi nervová zakončení. Ale mohou udělat hodně ve váš prospěch, když jim o tom (s využitím daru přímé řeči, který nám byl dán) dáme vědět.