Proč a komu dlužíte

Proč a komu dlužíte

Proč a komu dlužíte

Cvičení „Dlužím“.

„Dám pacientům list papíru a pero a požádám je, aby na začátek napsali: „Dlužím“.

Pak je požádám, aby větu pěti nebo šesti různými způsoby dokončili. Pro některé je obtížné cvičení vůbec začít, zatímco jiné není snadné zastavit.

Když jsou všechny odpovědi zapsány, požádám pacienta, aby je přečetl nahlas v pořadí, počínaje větou „Měl bych…“.

Po každé odpovědi se zeptám: „Proč?“.

Odpovědi, které dostávám, jsou zajímavé a objevné. Znějí asi takto: „Matka říkala, že bych měl/a“, „Protože se bojím“, „Protože musím být dokonalý/á“, „Protože to musím dělat každý den“, „Protože jsem příliš líný/á (malý/á, vysoký/á, příliš tlustý/á, příliš hubený/á, nemluvný/á, velmi neatraktivní/á, úplně k ničemu atd.“).

Z odpovědí vyplývá, že se tito lidé podílejí na utváření svých názorů, což omezuje jejich chování.

Aniž bych odpovědi komentoval, na konci sezení s pacienty hovořím o slovese „měl by“.

Jsem přesvědčen, že toto sloveso je jedním z nejničivějších, mohu-li to tak říci, slov v našem jazyce. Pokaždé, když ho vyslovíme, říkáme v podstatě špatnou věc. Buď se mýlíme právě teď, nebo jsme už jednou chybu udělali, nebo se k ní chystáme. Nemyslím si, že v našich životech potřebujeme více „chyb“.

Měli bychom mít svobodnější volbu. Kdyby bylo na mně, úplně bych ze slovníku odstranil sloveso „měl bych“ a nahradil ho slovesem „mohl bych“, protože nám dává šanci nedělat chyby.

Pak požádám své partnery, aby cvičení přečetli znovu, větu po větě, počínaje větou „Kdybych opravdu chtěl, mohl bych…“.

Tím se všechny odpovědi dostanou do nového světla.

Když je cvičení hotové, požádám o jeho přečtení a po každé větě se jemně, nenápadně zeptám. „Proč jsi to neudělal?“

To jsou odpovědi, které slyším: „Nechci“, „Bojím se“, „Nevím jak“, „Protože jsem špatný“ atd.

Ukazuje se, že někteří pacienti si léta vyčítali, že dělají věci proti své vůli, nebo se odsuzovali za nesplněné plány a sny. Velmi často tak činili proto, že se řídili radami nebo pokyny druhých.

Nyní, když si to uvědomili, mohli v mém cvičení snadno vyškrtnout ze seznamu větu se slovesem „měli by“. Jakou úlevu okamžitě pocítili!

Podívejte se na lidi, kteří se celá léta vnucovali proti své vůli, jen aby se zavděčili rodičům.

A to všechno jen proto, že si mysleli: „Musí se stát zubařem nebo učitelem.“ A tak to bylo.

Jak často trpíme pocitem méněcennosti, protože nám někdo řekl, že po vzoru příbuzného „bychom se měli“ stát bohatšími, energičtějšími nebo krásnějšími.

Co byste si s úlevou vyškrtli ze seznamu se slovesem „měli byste“?

Po provedení tohoto cvičení se mí respondenti začnou na svůj život dívat jinýma očima.

Uvědomí si, že to či ono dělali proti své vůli a chuti, jen to považovali za povinné.

Báli se, že někoho urazí, že se zavděčí ostatním nebo že budou vnímáni jako „špatní“, když to odmítnou udělat.

Nyní problém nabývá nového rozměru.

Přátelé, své sezení jsem začal tím, že jsem se vás snažil osvobodit od vědomí, že jste „špatní“, že se nepřizpůsobujete standardům někoho jiného.

Pak vás obvykle seznámím se svou životní filozofií. Zde je její podstata.

Život je ve skutečnosti velmi jednoduchý: dostáváme to, co dáváme druhým. Vesmír plně podporuje přesvědčení, které si zvolíme. Už jako děti se pod vlivem dospělých učíme hodnotit sami sebe. V průběhu let se naše přesvědčení, ať už je jakékoli, odráží v našem jednání. Existují různé verze psychologických postojů. Naše síla je v přítomném okamžiku. Změna může začít právě teď, v této minutě.“

P.S. Informace k zamyšlení:

„Dlužit“ znamená: mít dluh, být někomu zavázán.

Podívejte se na synonyma slova „muset“: nucený, povinný, donucený, vinný.

Žijte vědomě a šťastně.