>Příběh pacienta z Kommunarky, který se právě léčí na COVID-19.Počet případů koronaviru v Rusku přesáhl 1000 lidí a většina z nich je v Moskvě. Mnoho nakažených lidí z hlavního města je posláno do zdravotnického střediska, které se nachází ve vesnici Kommunarka. Kontaktovali jsme pacientku Marii Mukhinu, která se tam právě léčí s koronavirem. Lifehackeru řekla, jak a kdy zjistila, že se nakazila senzačním virem, jak se s ní léčí a cítí se a jaké jsou podmínky pacientů postižených pandemií.Maria MukhinaLéčí se na COVID-19.
„Uvědomil jsem si, že se může nakazit každý.“
V říjnu 2019 jsem začal studovat v Evropě v rámci pokročilého školícího programu pro mladé evropské výrobce. Kurz je zaměřen na to, aby si odborníci z různých zemí – Francie, Německa, Anglie – vyměňovali zkušenosti.Strávil jsem novoroční svátky v Moskvě se svou rodinou a poté jsem se znovu aktivně pohyboval po Evropě. V lednu, když jsem byl ve Francii, mi volali znepokojení příbuzní z Ruska. V Číně to v té době už byla úplná noční můra, takže měli strach, jestli je se mnou všechno v pořádku. Slíbil jsem, že nebudu chodit do přeplněných turistických míst, aby se cítili bezpečněji.Nemůžu říct, že mám titanové zdraví, ale vedu zdravý životní styl: dělám jógu, běhám a držím veganskou stravu. Navzdory tomu jsem rozumně vyhodnotil rizika a pochopil, že věk a každodenní návyky mě před virem pravděpodobně nezachrání. Někteří lidé si myslí, že mladí lidé neonemocní, ale já jsem si uvědomil, že nakazit se může každý. Když se situace v Evropě začala zhoršovat, začal jsem mít trochu obavy.Byl jsem v Londýně, když byl náš program pozastaven kvůli šíření viru. Musel jsem se vrátit do Německa, abych si vyzvedl věci a odstěhoval se z pokoje, který jsem si pronajímal. Většina studentů byli Evropané, takže odjeli domů do okolních měst a mě čekala dlouhá cesta do Moskvy. Ukázalo se, že odlet není tak snadný: lety do Německa a zpět byly nemilosrdně omezeny a Stuttgart zůstal bez přímého spojení s Moskvou a mnoha evropskými městy.Právě čtu 😷10 návyků, které vás vystavují riziku, že se nakazíte koronavirem a nakazíte ostatníNervozita rostla a já se rozhodl nejprve do Helsinek. To byla jedna z mála možností, která mě přiblížila k hranici s Ruskem: z Finska se do Petrohradu dostanete vlakem nebo autem. V důsledku toho jsem strávil noc v Helsinkách a pak jsem odletěl do Moskvy na Aeroflotu.
„Příznaky jsou velmi podobné běžnému nachlazení.“
Po přistání byli cestující požádáni, aby zůstali v letadle a změřili všem teplotu. Po pasové kontrole jsme dostali formulář, do kterého jsme zadali kontaktní údaje, číslo letu a sedadlo v letadle, dále registrační adresu a byt, kde plánujeme zůstat během 15denní karantény. Zároveň jsme nebyli nuceni se izolovat – nepodepisovali jsme žádné striktní dohody. Zaškrtl jsem políčko, že v příštích dvou týdnech neplánuji opustit dům, i když jsem si tím opravdu nebyl jistý: situace s mým studiem byla v té době stále nejistá.Pak jsme byli požádáni, abychom šli k lékařům – lidem v uniformách, kteří dělali testy na koronavirus těm, kteří přijeli ze zahraničí. Den předtím jsem měl mírnou horečku: myslel jsem si, že to souvisí s neurózou kvůli dlouhým a náročným letům, ale rád jsem si udělal test pro osobní klid. Lékaři odeberou biomateriál z nosu a úst malým chlupatým dřívkem, vloží ho do zkumavky a pošlou na vyšetření. Pokud bude výsledek pozitivní, budete zavoláni. Udělal jsem test a šel domů, abych zahájil období izolace.Právě čteme :)10 způsobů, jak se během karantény odpoutat od špatných myšlenekMěl jsem antiseptikum a pro každý případ jsem vydezinfikoval všechny kufry, které jsem si přinesl. Několik dní jsem se cítil naprosto normálně: v klidu jsem si věci urovnal a necítil jsem žádné nepohodlí. Začal jsem dokonce zapomínat na teplotu, ale třetí den po návratu jsem se necítil moc dobře: bolelo mě v krku, nos a kašel. Moc jsem o tom nepřemýšlel, protože příznaky jsou velmi podobné běžnému nachlazení. Zvláštní bylo jen to, že mi praskaly cévy v nose, tak jsem se vysmrkala krví. V té době všichni žili s informací, že koronavirus je něco úplně hrozného a že se projevuje specifickým způsobem, takže jsem nic zvláštního nedělal a zůstal jsem doma.
„Byl jsem přijat do nemocnice s diagnózou COVID-19 pozitivní a se zápalem plic.“
To by pokračovalo, kdyby se pět dní po mém návratu neobjevila sanitka a nerozhodla se mě zkontrolovat. Doktoři nejprve dorazili na špatnou adresu a zavolali mi se slovy: „Jaký máte byt? Otevřít dveře!“ Dokonce se mi zdálo, že jsou na lince nějací podvodníci, ale na té adrese bydlela moje matka, která potvrdila, že jde o pracovníky záchranky. Maminka se snažila objasnit, co je špatně, ale příbuzným nebyly sděleny žádné podrobnosti o výsledcích testů – tyto informace byly pouze předány pacientce osobně.Když jsem otevřel dveře, přišel za mnou jeden sanitář. Řekl, že mám pozitivní test, prohlédl mě a požádal mě, abych si sbalil věci do Kommunarky. Nikdy předtím jsem nebyl v nemocnici, takže jsem nevěděl, co by se mohlo hodit a jestli by mi mohli něco dát. Strávili jsme v mém bytě asi hodinu a celou tu dobu mě doktor povzbuzoval, uklidňoval a žádal, abych nespěchal. Neměl jsem žádné slzy, paniku ani hysterii. Důležité bylo se jen připravit a jít se léčit.V nemocnici jsem od 22. března. K dnešnímu dni mám již tři testy na koronavirus a 31. března proběhne čtvrtý. Druhý test ukázal negativní výsledek, u třetího stále čekám na verdikt – lékaři říkají, že to bude trvat 5 až 7 dní (Třetí test dopadl pozitivně, diagnóza COVID-19 potvrzena. – Ed.). Během hospitalizace také provedli krevní test, celkovou biochemii a počítačovou tomografii (CT) plic. Na základě výsledků všech testů jsem byl přijat do nemocnice s diagnózou COVID‑19 pozitivní a zápal plic.
„Spojení se světem probíhá pomocí červeného tlačítka pro přivolání zdravotnického personálu.“
Mám velké oddělení. Žiji tam sám, protože pacienti s koronavirem jsou izolovaní. Ale pokud máte pouze podezření na infekci a čekáte na výsledky testů, můžete být ubytováni ve dvou nebo třech lidech. Spím na pohodlné posteli s barevným povlečením, které se již stalo poznávacím znamením Kommunarky. Nedaleko jsou dva noční stolky se skříňkami, stůl, dvě židle a televize. Oddělení má samostatné WC a sprchu, ve které se může vykoupat i imobilní pacient. Vše je velmi ergonomické, čisté a nové. Měl jsem pocit, jako by v místnosti přede mnou nikdo nebyl.Foto: Maria MukhinaFoto: Maria MukhinaFoto: Maria MukhinaFoto: Maria MukhinaPacienti nesmí nikam chodit, takže veškerá komunikace se světem probíhá přes červené tlačítko pro přivolání zdravotnického personálu: jedině tak mohu požádat o láhev vody, zjistit heslo k Wi-Fi nebo informovat, že je čas odstranit IV. Jiné pacienty jsem viděl až na diagnostickém sále, když jsem byl hospitalizován. Jedná se o pokoj s osmi lůžky, oddělenými od sebe zástěnou. Odtud jsou lidé odváženi na CT vyšetření nebo je posílají čůrat do sklenice. Překvapivě jsem kromě mě z nějakého důvodu ještě neviděl jedinou nemocnou ženu – potkal jsem jen muže.
„Lékaři se usmívají, i když přes uniformu jsou vidět jen oči.“
Když jsem šel do nemocnice, měl jsem obavy, že to pro mě bude psychicky těžké, ale v Kommunarce panuje velký klid atmosféra. Mezi zdravotníky nepanuje žádná panika, zastrašování nebo sklíčenost. Všichni jsou v bojovném duchu: velmi pozitivní, pozorní a humánní. Doktoři se usmívají a vy to vidíte, ačkoli přes uniformu jsou vidět jen oči. Snaží se udělat vše pro to, aby se pacienti cítili dobře: vtipkují, dávají komplimenty, říkají, že vypadáte lépe a všechno bude v pořádku. Cítím se potřebná a věřím, že budu zachráněna.Kommunarka má dobře fungující přenosový systém. Návštěvy nejsou povoleny, ale příbuzní vám mohou něco nechat na kontrolním stanovišti, na které vidím z okna svého pokoje. Rodinní příslušníci mi vždy zamávají, když dorazí, což je velmi milé. Každou hodinu se balíky sbírají a doručují na oddělení. Vše je velmi organizované, takže vše, co můžete udělat, je radostně zjišťovat, co vám bylo tentokrát předáno.Nyní se cítím velmi slabý, takže nejčastěji spím, jen tak ležím nebo odpovídám příbuzným, přátelům a dotčeným lidem na sociálních sítích. Na zábavu už nezbývá čas ani energie, přesto jsem z domova popadla dvě knihy a plánuji si je přečíst. Navíc mám notebook, takže můžu sledovat filmy nebo poslouchat přednášky z univerzity, která přešla do online režimu.
„Přestaňte všechny sociální kontakty a nepropadejte panice.“
Moje léčba nyní spočívá v antibiotikách a také ve třech kapátkách denně. Taky stříkám Miramistin a beru kapky proti kašli. Nevím, co bude dál, ale doufám, že v dubnu budu zdravý. Konkrétní termíny jsme ještě s lékaři neprobrali – můj stav má k ideálnímu ještě daleko.Moje hlavní rada pro ty, kteří se obávají koronaviru: neotálejte, zavolejte lékaře a nechte si udělat test při prvních příznacích. Zastavte všechny sociální kontakty a nepropadejte panice. Nastal okamžik, kdy jsem si přečetl zprávy o koronaviru v Rusku a uvědomil jsem si, že jsem pouze jedním z celkového počtu případů. Opravdu mě to deprimovalo, ale opravdu se nemusíte stresovat. Hlavní je zůstat v klidu, jednat jasně a cítit zodpovědnost – za sebe i ostatní lidi.