Opatrné dítě

Opatrné dítě

Jednoho dne jsem v jedné ze škol narazil na časopis pro rodiče, který vydávali studenti. Hlavní článek v čísle se jmenoval: „Jak naučit svého teenagera snadno a rychle objednávat“. Otevřel jsem časopis: na stránce pod fascinujícím názvem a obrázky dětských pokojů z módních publikací – jedno slovo – „ani náhodou“.

Ve skutečnosti naučit dítě pořádku – proces není snadný a není rychlý. Budou tu jejich vítězství i porážky, rychlé pokroky i prudké návraty zpět. Ale věc stojí za to.

První věc, kterou je třeba si zapamatovat: „Z osiky se nerodí pomeranče“. Pokud se pod pohovkou hromadí tatínkovy srolované ponožky, maminčiny sukně vějířovitě vylézají ze skříně a kočka honí po pokoji prachové koule – je divné vyžadovat po dítěti pořádek. Ne, i v takové situaci někdy vyrůstají děti-akuráti, ale to spíše ne díky, ale navzdory výchově. Proto, ať už to zní jakkoli banálně, je třeba začít u sebe. A pak už pomoci dítěti.

Děti. Začít učit k pořádkumilovnosti by se mělo už od nejútlejšího věku. Zhruba 2-3leté děti chtějí aktivně „uklízet“, „pomáhat“ a „uklízet“. A… často narážejí na maminku: „Ty jenom zamícháš špínu“, „Já si všechno udělám rychleji sám“. V lepším případě dítě slyší: „Ano, ano, vezmi toho králíčka a odnes ho tatínkovi.

A právě teď je nejvhodnější čas zavést do režimu dne řád, udělat stejný navyklý prvek, jako je odpolední svačina nebo čtení před spaním.

Samozřejmě, že dítě samo si s tím neporadí. Navíc ho velké množství „ničení“ vyděsí. A vaše pomoc bude nezbytná. Ale – nezapomeňte zdůraznit, že je to právě ta pomoc – hlavní „práci“ odvede dítě.

Ve věku 5-6 let jsou děti již poměrně schopné uklízet následky svých her. Měl by však pro to být jasně stanovený čas. Nejjednodušší je vázat to na něco každodenního a příjemného: oblíbený televizní pořad, pohádku, večerní čajový dýchánek. Nečekejte, až si dítě vzpomene: pomozte mu, zapněte časovač nebo budík.

Úhlednost v oblečení také nevzniká sama od sebe. Často dítě doma oblékáme do nejotřepanějších triček a nejvytahanějších punčocháčů – všechno stejně špinavé. Ale dítě (zejména chlapec) velmi těžko chápe, proč doma může nosit kalhoty s dírami a na matiné na zahradě – nemůže. Pro vás je to samozřejmé, ale pro něj – nedostupné. Proto i zde stojí za to od dětství věnovat pozornost vzhledu dítěte, pochválit ho, když si nezapomnělo učesat vlasy, opravit ponožky a bez připomínek vyměnit šťávou nasáklé tričko za čisté.

Školáci Čím je dítě starší, tím větší nároky na něj klademe – i na vnější upravenost a udržování pořádku v pokoji, v aktovce, na stole. A tím více máme na této půdě konfliktů.

Maminka přijde domů – a vidí nádherný obraz: špinavé boty pohozené uprostřed chodby, na stole v kuchyni hora pařezů a špinavých talířů a její oblíbené dítě ve školní uniformě leží od rána neuklizené na posteli. Zdá se vám to povědomé? To si pište, že ano.

V takové situaci je nejdůležitější nekladení zbytečných otázek. „Proč sis nesvlékl uniformu?“ „Ne, to není pravda. „Proč není umyté nádobí?“. Jakou odpověď očekáváte? Přesně to dostanete. Od „neměla jsem čas“ až po „ááá, ty mě nemáš rád!“.

Mnohem jednodušší je říct očekávanému dítěti: „Teď si sundej a pověs uniformu, ukliď si boty a vytři podlahu, a pak přijď za mnou a já ti řeknu, co máš dělat dál.“ A pak si řekněte: „Tohle je pro tebe to nejlepší, co můžeš udělat.“

Ujišťuji vás, že vám to ušetří několik nervových buněk a výsledek bude lepší. Protože to, že se děti zapomínají převlékat a uklízet po sobě, není ze zlé vůle. Prostě jen neumějí hospodařit se svým časem. A – opravdu nemají čas, než přijdete. A co často děláme my? Nejprve uděláme skandál, který nám sice nezlepší náladu, ale dá dítěti příležitost říct: „Aha, takže? Teď už NIC neudělám.“ A pak začneme uklízet sami. A praktické děti, místo aby se styděly, dojdou k závěru, že když si dáme na čas, maminka všechno uklidí sama.

Čím klidnější a důslednější budete, tím snadněji naučíte dítě po sobě uklízet.

Dospívající Dospívající někdy potřebuje chaos. Často se jedná o jakýsi řád, jen ne zcela tradiční. Zde se vyplatí hledat kompromis, nesnažit se dítě zlomit, předělat.

Chlapec si chce nechat narůst vlasy? Prosím, ale s podmínkou – mýt hřívu alespoň třikrát týdně. Dívka se obléká v boho stylu, sbírá vintage oblečení z babiččiných skříní? Báječné, ale vůně naftalínu není pro ostatní nejpříjemnější, nezapomeňte větrat a prát „kořist“. Máte na pracovním stole kreativní nepořádek? Dobře, ale pahýly jablek a slupky od mandarinek by měly skončit v odpadkovém koši.

Ano, ne vždy je snadné přeložit si pracovní plán. Ale z nepořádku a směšnosti si podle našeho názoru oblečení teenagera vybuduje ochrannou skořápku, jakýsi kokon, který mu umožní tvořit a dozrát. Stojí za to ji zničit?

Obecná pravidla úklidu:
1. Udržovat pořádek by mělo být snadné. Minimum věcí v dětském pokoji. Minimum hraček v jednom časovém okamžiku v přístupu (nejvhodnější je nechat na povrchu 15-20 hraček – a jednou za týden nebo dva je vyměnit za jinou sadu). Žádné dekorativně uspořádané vodorovné plochy: vytvářejí pocit nepořádku, i když je vše na svém místě.

2. Koše v každé místnosti usnadňují udržování pořádku. Představte si, že byste s každou slupkou od brambor museli běhat z kuchyně do pokoje. Dokázali byste se vyhnout hromadě slupek na nejbližší ploše? Pravděpodobně ne.

3. Chcete, aby vaše dítě vypadalo upraveně? Dokud není dost velké na to, aby čistotu a „slušnost“ košil nebo sukní určovalo od oka, naučte ho dávat všechno svlečené oblečení do zásobníku na špinavé prádlo. Velmi vhodné je umístit takový koš do dětského pokoje, vedle postele. Vyřešíte tím hned dva problémy: budete mít vždy jistotu, že je dítě oblečené v čistém, i když se obléklo samo – a při úklidu bude jasné, kam dát oblečení ležící na podlaze: do skříně nebo do koše.

4. Pomozte dítěti, aby neběhalo po pokoji – tam, kde stačí patnáct minut denního úklidu, si děti poradí samy. Ale nahromaděný nepořádek za měsíc v nich vyvolává paniku.

5. Hudba – pomocník při úklidu. Televize je překážkou.

6. Existuje velké pokušení vyhradit si čas na úklid před spaním. Nepodléhejte tomuto pokušení. Nejvhodnější doba je před večeří: ještě vám zbude čas na příjemné věci, abyste den zakončili něčím radostným.

7. Netrestejte úklidem. Pamatujte: drhnutí podlahy nebo praní prádla jako trest znamená znehodnocení důležitosti a potřebnosti toho, co vaše dítě dělá.

8. Nešetřete chválou. I když je za úklid zodpovědné vaše dítě, poděkujte mu, pochvalte ho a povzbuďte.