Večer zavolá snaše a zeptá se, jak se máš? Jsou nějaké problémy? A vyslechne si monolog o únavě, o nějakých fíglech v práci, o něčem jiném. A řekne, že přijde zítra. Trochu to pomůže.
Ráno v deset hodin v bytě mého syna. Má svůj vlastní klíč. Pojďte dál, rozhlédněte se kolem sebe bystrým okem. A rozhodne se, kde začít. Nejprve zapne pračku. Zatímco bude spinkat, bude umývat podlahu. Práce s vysavačem. Nemusí se ani dívat, pozorně se dívat: okamžitě pochopí, že „kluci“ nemají čas. Každý má dvě úlohy.
Podívejte se do vnukova pokoje. A ono to přijde. Setřete prach ze stolu. A z počítače. Seberte papíry z podlahy. Uspořádejte učebnice do úhledných hromádek. Položte sešity na místo. Na parapetu – nepořádek. Vedle květiny jsou tenisky a tepláky. Vše je potřeba dát do pořádku. A uklízet.Pračka dokončila práci. Pověsila čisté prádlo, aby se usušila. Další je lednička. Existují produkty s prošlou dobou platnosti? Co mají v hrnci? Získejte zeleninu a kuřecí maso. Vařte boršč. Pokud není chleba, rychle zmizí. Je to tady blízko, za rohem. Vnuk přišel ze školy. Nakrmil jsem ho čerstvým borščem. Uvařila čaj, položila chalvu na talířek.
Sedí, kývá nohama a jí. Opatrně se zastavila rukou: seďte rovně, klidně. Bez pokynů a výtek – láskyplně. Večer, čas jít domů. Chlapi pod nohama nemají nic, co by se poflakovali. Dnešní doba není jednoduchá a mladí lidé jsou velmi unavení. Musíte běžet, abyste vydělali peníze. Dříve to bylo jiné: získat práci na jednom místě – a pracovat. A nikdo tě nevyhodí, když máš hlavu na ramenou.
Přijde domů, lehne si na gauč.
A nikomu neřekne, co udělal dnes.
Nebude se chlubit. Dokonce i moje vlastní sestra. Jednou se podělila a přísná sestra poznamenala: „Chceš být laskavý? Proklínání? Jsou sami dospělí, ať si s tím poradí.“ Je možné odradit? Ne, nemůžeš. To je duchovní záležitost. Slova jsou bezmocná. Začnete dávat argumenty, bude to vypadat jako výmluva. A to není dobré.Jde spát. Spánek nejde: mládí si pamatuje. Taky to nebylo jednoduché. Příležitostí je méně. A samozřejmě nikdo nepomohl. Ani matka, ani tchyně. Ani by je to nenapadlo. Vdala se, založila rodinu – to je pohoda. Jděte si za svým podnikáním ráno. Chodí a něco dělá. Není kam spěchat. Dost, pospěš si, díky bohu.
Rozhodl jsem se upéct koláče.
Najednou hovor. Syn říká, že nemá čas vozit dítě na trénink. A žádá o pomoc. Odstraňuje mouku. Jde se obléknout a – na trolejbus. Pojede s vnukem na druhý konec okresu. A jeho čas bude čekat. Nechte chlapce sportovat. Stále musí žít a žít. Síly jsou potřeba. Tohle není hrdinka.
Tohle je obyčejná žena. Dává svou duši blízkým. A tvůj život.