Kdysi dávno vařili kaši, na zimu zavírali banky. Jako všichni ostatní zestárli. Sáňky se držely na balkóně, krabice s prachem a hvězda z vánočního stromku pod postelí. Obecně platí, že v zásadě – netruchlit. S tím uspořádáním opravdu žili. Pro speciální příležitost si nechali sametové šaty s rozparkem, dva flakony parfému Gucci, odříznutou červenou plsť, šest krásných křišťálových sklenic a láhev čínské vodky. A v jedné ze sportovních tašek měli nafukovací člun.
Čas plynul, šaty vybledly, brýle pomalu žloutly. A v krabici pod postelí hvězda vybledla nudou. Plstěný mol pomalu žral, loď vyschla a rozpadla se. A had, znuděný tím, že nemá co dělat, se pomalu rozpouštěl ve vodce. Saně byly rezavé a načervenalé. Uzavřený Gucci se vypařoval. Žil jednou. A zestárli a všichni čekali na zvláštní příležitost.
Přišel jako vždy náhle. Mytí oken a uklouzlo. Ve stejný den upadl s infarktem. Do tohoto domu se nevrátili.
Dvě křišťálové sklenice s vodkou, chléb navrch, vinoucí se bytem. Úklid je v plném proudu, děti uklízí dům.
Sáně, taška s lodičkou, děravá plsť jdou do koše. S šaty, obrácenými naruby, otírají metr pod postelí metrákem prachu. V hromadě odpadků – parfém od „Gucci“.
Pro to žili.
Tady je takový „zvláštní případ“.