O tom, co je opravdu levné
Vybral jsem si něco úžasného online. Dokonce tak úžasné, že mě to vytáhlo ze zimního spánku. Přečetla jsem si seznam věcí, které „zlevňují“ ženy. Zaujala mě samozřejmě ta moje první – „vlasy nepřirozených barev“. Pak moje druhá, velké tašky. A její třetí, tenisky. A pak přišel zbytek: roztrhané džíny, pletené svetry, průsvitné punčocháče, polyester a kožešiny.
Tenisky měly být nahrazeny mokasínami, velké kabelky spojovacími taškami a vlasy obarveny na přírodní odstíny. Stydím se, ale přiznávám, že si nepamatuji svou přirozenou barvu vlasů. Kašmír místo polyesteru, alpaka místo kožešiny, roztrhané džíny sešité, pletené svetry rozpuštěné, průhledné punčocháče uložené v mašli.
Zajímalo by mě, pro koho je to všechno napsané?
Žena se ráno probudí, připraví snídani, nachystá děti. Staršího do školy, nejmladšího do školky, manžela do práce. Křičí na staršího, že rozmazal zubní pastu po zrcadle. Mladší si při křiku na něj nacpal kalhoty. Převlékla mladšího. Odvedla jsem ho do školky a ve školce řekli, že dají tisícovku pro animátory – nějakou podzimní oslavu. Staršímu volala paní učitelka, že ztratil trenýrky a že potřebuje dva tisíce na nové žíněnky do tělocvičny. Přišel jsem pozdě do práce, napsal jsem vysvětlení, šéf řval a hlavní účetní řvala, žádné prémie, tento týden žádná výplata a hypotéka je váš problém. O přestávce jde do kontaktik a uvědomí si, že celá ta apokalypsa je kvůli tomu, že vypadá lacině a nosí velkou tašku místo spojky.
Vzápětí můžete napsat motivační článek o tom, jak svému synovi koupila místo bot na přezutí spojku. Všude chodí se spojkovou taškou, do metra, do obchodu i vynášet odpadky. Její manžel ji viděl se spojkovou taškou a okamžitě pochopil, že je před ním bohyně. Sám začal nakupovat a tak ho inspirovalo, že jeho žena je drahá, našel si třetí práci, a co je lepší, vymyslel si vlastní firmu, zbohatl, začali si domů objednávat potraviny, ne, každý den chodili do restaurace. A ona nechodila do práce, a ten starší si našel směnu, ten mladší začal čůrat do záchodu. A bývalý šéf se k ní připlazil po kolenou a dal jí svou společnost a alpakový kožich. Chtěl kožich, ale ona ne, ona je drahá ženská, která nenosí kožešiny.
Věřím, že spojka nebo červené šaty nebo růžové brýle nebo křišťálové boty mohou být hákem, za který se žena vytáhne z bažiny. Šaty samy o sobě nestačí. Víte, kolikrát jsem viděla muže, jak se zběsile chytá čehokoli, o čem si myslí, že ho vytáhne ven. Ale pak se to všechno skutálí zpátky dolů a navrch se přidá tlustá vrstva pocitu viny a jako třešnička na dortu zoufalství, že to zase jednou nevyšlo.
Protože levné není, když si místo kašmíru koupíte polyester. Levné není o penězích. Každý normální člověk si koupí to, na co má peníze.
Levné je to, za co utrácíte svůj život. A o tom, že někdy nemáte dost prostředků pro sebe.
Zdá se mi, že být drahou, sebevědomou ženou není o tom, že vyměníte tenisky za mokasíny nebo naopak. Je to o tom, co dělat se svým jediným životem. Vybírat si z toho, co si můžete dovolit, to, co je pro vás to pravé. A vědět, co dělat, abyste si mohli dovolit víc. Dělat rozhodnutí ve svůj prospěch. A nezahodit svůj život, ale žít ho bez čekání na výprodej.