Páry, u kterých se věk partnerů velmi liší, se často potýkají se stigmatem. Ostatní často nevěří, že mohou mít společné zájmy, touhy a názory na život. Naši hrdinové nám řekli, jaké to je chodit s člověkem, který je o více než 10 let mladší než vy.

„Nechtěl jsem být tím mužem, který vždy slibuje své mladé milence, že opustí jeho ženu“

Vladimíre54 let. Věkový rozdíl s manželkou je 12 let. Jméno bylo změněno na žádost hrdiny.S první ženou jsme se vzali v mladém věku: mně bylo 23, jí 20. Tehdy byla jiná doba a každý si myslel, že je potřeba rychle založit rodinu a děti.Nejprve jsem vystudoval lékařskou fakultu, pak jsem pracoval, pak se nám narodila dcera. Nebyl čas přemýšlet o problémech v manželství. Až po deseti letech jsem si uvědomil, že je něco špatně. Moje první žena je dobrá žena, spolehlivá přítelkyně a stále jí zůstává. V tu chvíli jsem si ale uvědomil, že mě život s ní pod jednou střechou začal deprimovat.Schválně jsem zůstal pozdě v práci. Snažil jsem se vídat své přátele častěji. Pokud byly v plánu nějaké návštěvy příbuzných, našel by si výmluvy, aby nešel a trávil čas s ní.Myslím, že se cítila stejně. Měli jsme nevyslovenou solidaritu: „Díky Bohu, přijdu pozdě do práce“ – „Díky Bohu, přijde pozdě v práci.“Ale o problémech jsme nemluvili. Tehdy se to nějak nepřijímalo. Manželství bylo jednou provždy.V 37 letech jsem byl přeřazen na nové oddělení – tehdy se zrovna otevřela zdravotnická budova a potřebovali onkology. Slíbili dobré peníze.Tam jsem potkal Lisu (jméno se změnilo). Pracovala také na onkologickém oddělení, ale byla velmi mladá, 25 let, právě vystudovala ústav.Začali jsme spolu komunikovat, ale nejprve na úrovni „ahoj – sbohem“. Ani jsem ji nepovažoval za partnerku, i když se mi zdála hezká.A pak to dopadlo jako v seriálu. Jednoho dne za mnou přišla konzultovat těžký případ, se kterým se setkala. Otázky, které kladla, a závěry, které učinila, odhalily její jinou stránku. Před sebou jsem viděl velmi chytrou dívku.Začali jsme spolu častěji komunikovat. Navíc jsem viděl, že se o mě zajímá. I když teď tvrdí, že se nic takového nestalo (smích). Lisa mi občas navrhla, abych šel na oběd a dal si spolu kouřovou přestávku. Na firemních akcích jsme si hodně povídali.Jednoho dne mě požádala, abych jí pomohl se stěhováním. Nevadilo mi to – měl jsem tehdy prostorné auto. A proč lhát?Chtěl jsem s ní trávit čas. Lisa mi dala něco, co jsem nikdy necítil: nějaký druh lehkosti a svobody.Během cesty jsme se dali do řeči a dozvěděl jsem se, že na onkologii přišla z osobních důvodů: když jí bylo 15 let, zemřela jí matka na rakovinu prsu. A před rokem se Lisa rozešla se svým mladým mužem, ačkoli to směřovalo ke svatbě. Když jsem se zeptal proč, řekla, že v určité chvíli si uvědomila: nebyl pro ni vhodný. S ním se necítila inspirovaná a šťastná. „Bylo to, jako bych sundala okovy,“ řekla tehdy.Donutilo mě to hodně přemýšlet: chci sundat okovy?O tři měsíce později jsme se s manželkou hodně pohádali. Už dlouho chtěla jet k moři, ale pokaždé nám něco nevyšlo. Buď nebyly peníze, nebo mi překážela práce. A tak, když se znovu nabídla, že půjde, a já se znovu zmínil o práci, začala být hysterická.Obvykle to nedělám, ale v tu chvíli se situace vyhrotila. A já to prostě vzal a odešel z bytu – jen abych se nezúčastnil této noční můry. Zpočátku jsem jen jezdil po okolí. Ale pak se najednou rozhodl napsat Lise: „Můžu přijít?“ Odpověděla: „Samozřejmě. Co se stalo?“A já nevěděl, co se stalo. Jen jsem ji chtěl vidět. Ten den jsem poprvé zůstal přes noc s Lisou. Nebyla tam žádná intimita. Jen jsme si povídali až do rána.Druhý den ráno jsem se cítil provinile, že jsem tak odešel. Proto jsem se druhý den rozhodl, co se mi zdálo rozumné, a koupil letenky pro manželku a dceru. Tím se situace zlepšila: manželka se uklidnila a o dva týdny později odjeli do Egypta. Měl jsem 10 dní na rozmyšlenou, co dál. V tu chvíli jsem si už jasně uvědomoval, že mě to přitahuje k Lise.A o pár dní později jsem ji pozval domů na čaj (vlastně na víno). Tehdy se vše stalo. Přiznal jsem, že k ní něco cítím. Řekla to samé. Dodala ale, že se o tom bojí mluvit kvůli mé rodině. Pili jsme moc alkoholu a spali jsme spolu. Situace se zkomplikovala.Ale nechtěl jsem být tím mužem, který vždy slibuje své mladé milence, že opustí jeho ženu.Proto jsem se pevně rozhodl, že vše řeknu, až se vrátí z dovolené. Moje žena to v té době kupodivu brala víceméně v klidu. Řekla, že v Egyptě měla také čas přemýšlet. A ano, pravděpodobně jsme měli ukončit naše manželství.Pravda, když se dozvěděla o mých citech k Lise, zasmála se. V žertu řekla, že mám krizi středního věku, a proto jsem se rozhodl ji „vyměnit za teenagera“. Nemyslela si, že by to mohlo být něco vážného.Někteří z mých přátel reagovali podobně. Škádlili mě – říkají, že jsem teď „táta“. To mě ranilo, ale pochopil jsem, že to není o mém vztahu s Lisou, ale o omezeních lidí.Nejtěžší bylo vysvětlit změny dceři. Vstupovala do dospívání a nebylo jasné, jak by mohla reagovat. Představil jsem ji Lise a řekl jsem jí, že rozvod její matky a já nezměnil náš postoj k ní. A všemu rozuměla. A pak jí zašeptala do ucha: „Myslím, že Lisa ti sluší víc.“ Nedovedete si představit, jak šťastné to bylo slyšet.O rok později jsme se s Lisou vzali. A o dva roky později se nám narodil syn. A pak ještě jeden. Moje nyní dospělá dcera mi teď říká „dospělý táta“ (smích).Postupem času si naše okolí uvědomilo, že Lisa a já si nehrajeme jen na „tatínka a jeho dítě“, a začali ji brát vážně. Ale vždy jsem to věděl. Vztah s Lisou je jako nic jiného. Myslím, že tohle je pravá láska.

„Chápete, co od vás lidé jako on potřebují!“

Natálie49 let. Věkový rozdíl s mým přítelem je 11 let.Potkali jsme se na seznamce před 6 lety. Jako první mi napsal Herman. Když se to stalo, šel jsem na jeho profil. A myslím, že tam stálo, že hledá dívku mezi 25 a 30 lety. Okamžitě jsem odpověděl, že je na špatné adrese. Jsem mnohem starší – v té době mi bylo 43. Překvapilo ho: „Ach, ale z fotek to není poznat! Něco není ani patrné.“ Ale rozhovor pokračoval.Ráno jsme si dopisovali a večer se sešli někde ve městě. Když vidíte člověka poprvé, okamžitě cítíte, zda je váš nebo ne. Herman byl můj. Ano, taky mě měl rád.Během komunikace jsem se v něm snažil nerozpustit, neříkat všechny detaily svého života – proč? Ale pokud se ptal, odpověděl jsem upřímně: Bylo mi 43, byl jsem ženatý, měl jsem děti z předchozího manželství. Přesto to není první vztah, kdy se velmi snažíte zalíbit. Neviděl jsem smysl takové skutečnosti skrývat.I když jsem stále něco skrýval! Vlastní jméno. Faktem je, že jsem se dlouho bála zaregistrovat na seznamce. Vždyť město je malé, co když někdo něco uvidí… Tyhle diskuze jsem nevydržela! Navíc někteří blázni hned začnou psát… Obecně hnízdo zkaženosti. Bylo to, jako byste se stavěli do výlohy.Proto jsem vložil fotografii, na které je těžké mě rozpoznat, a podepsal jsem se jiným jménem – „Irina“. Když jsme začali komunikovat s němčinou, nějak to nešlo vložit do dialogu a pak to bylo divné – myslel by si, že jsem nějaký blázen!Několik dní jsem přemýšlel, jak mu říct, že nejsem Irina.Pravda byla odhalena za vtipných okolností. Jednoho dne jsme šli jíst meloun na Horu lásky (mezník v Abakanu). Ptal se, jestli sportuji. Řekl jsem: „Ano, chodil jsem do posilovny. Studoval jsem. Ale nemůžu vystát trenéry! Myslím, že jsou tak hloupí…“Odmlčel se a řekl: „Ach, já jsem jen trenér…“ A já odpověděl: „Ach, já nejsem Irina…“ Nakonec se všichni zasmáli. Obecně komunikace s němčinou nebyla stresující, vše šlo tak nějak lehce.O dva měsíce později se ke mně nastěhoval. Strávili jsme spolu mnoho večerů. A nechtěl jsem s ním často zůstávat – koneckonců moje dcera měla brzy odjet studovat do jiného města a můj syn byl ještě malý. Přišlo mi špatné přestěhovat k němu svou rodinu. Sám se proto nabídl, že se mnou bude bydlet. A vše bylo postupné. Není to tak, že by si sbalil všechny věci a nastěhoval se jednoho dne.Okamžitě jsem Hermanovi stanovil podmínky: „Je jasné, že nejste otec a nemáte povinnost se o děti starat. Ale snažte se respektovat jejich zájmy a udržovat normální dialog. Nechci, aby v rodině docházelo ke konfliktům. Protože mezi mužem a dětmi si vyberu děti.“ Díky tomu se všichni chovali velmi zdrženlivě a klidně.Řekl jsem své dceři, že to je můj přítel. A synovi – že to je můj přítel, který bude bydlet s námi. Pak řekl tak legračně: „Zvláštní! Mám přítele Sašu, ale nespí se mnou!“ Ale zdálo se, že děti reagovaly normálně.Ale moje matka se k Hermanovi chovala nepřátelsky. Až nyní, po 6 letech našeho společného života, se alespoň začala krotit ve svých projevech. A zpočátku mohla říct: „Chápeš, že tě lidé jako on potřebují!“ nebo „No, s někým jsem se rozvedl a našel jsem nový problém.“Ale to není pravda. Náš vztah nebyl ani registrován, neexistoval žádný společný majetek. Prostě partnerské manželství, kde nikdo nikomu nic nedluží.Ale moje matka měla fantazie: „Viděl jsem jeho auto, jel s nějakou dívkou, klame tě.“Pokaždé se ukázalo, že nemohl být ani na místě, kde ho matka „viděla“. Snažila se mě přesvědčit, že tohle není moje volba.Ale Hermanova matka nás podpořila. Řekl: „Vím, že můj syn se rozhodl správně.“ Máme s ní velmi dobrý vztah.V minulosti jsem měl manželství s bohatým, ale psychicky labilním člověkem. U Hermana to tak nebylo. Nevydělal tolik, ale naštvat ho nešlo. Prakticky jsme se nehádali. Proto jsem ho někdy chtěl vyprovokovat ke konfliktu.Zpočátku jsem byl například velmi ostražitý na to, že jsem starší. I když jsem vypadal dobře, bylo stále zřejmé, že můj vzhled není stejný jako u jeho vrstevníků. A mohl bych říct něco jako: „No, ty miluješ důchodce!“ Urazil se a řekl: „Proč to děláš? Vybral jsem si a líbí se mi to.“Pak jsem si uvědomil, že jsem se možná bál, že je u nás všechno v pořádku. Myslela jsem si, že když se teď bude oddávat provokacím, bude pro mě snazší se s ním rozejít. Ale moje manipulace na něj neměly žádný vliv. Už jen jeho hlas mě uklidnil a nenechal mě se rozzlobit. To, že jsme udrželi náš vztah, je pro Hermana obrovskou zásluhou.Teď mu plně věřím. A nebojím se, že mě vymění za nějakou mladší ženu. A i když spolu v budoucnu nezůstaneme… To znamená, že je to nutné. Hlavní je, že jsme si hodně dali.