Nechte toho druhého na pokoji, postarejte se o sebe.

Nechte toho druhého na pokoji, postarejte se o sebe.

Když jsem se dostala z těžkého vztahu, strávila jsem dost času tím, že jsem se ho psychicky držela. To znamená, že jsem si uvědomoval, že to k ničemu nebude, ale pořád jsem si myslel, že bych mohl něco napravit.

Když se mlha euforie rozplynula, začal jsem vidět všechny psychologické zvláštnosti toho druhého. Vždycky jsem je v hloubi duše znal, ale jako většina z nás jsem si byl jistý, že láska dokáže všechno, že se člověk může změnit.

Vyhledával jsem články o závislostech, o charakterových akcentech, o podstatě infantilizace a manipulace a tak dále a tak dále. Hodil jsem je na stránku, ukázal je dotyčnému: „Podívej, podívej, tady to je. Tohle je to, co se děje. Takhle to v tobě funguje, takhle a takhle.“ A takhle to bylo.

Hádejte, co jsem dostal na oplátku? Správně, agresi a „jsi idiot“. Co chceš? To, na co ukazujete prstem, bolí. Všechno specifické chování je psychologickou obranou proti citovým zraněním. Jsou to léty vyvinuté strategie chování, které vám umožňují relativně bez úhony existovat ve světě, aniž byste byli celými jedinci.

Nyní mohu s jistotou říci, že člověk se může změnit. Člověk se skutečně může změnit. Ale pouze v jednom případě (čtěte pozorně) – když chce.

Pravděpodobně si myslíte, že vy budete tím motivátorem, kvůli kterému, kvůli kterému, navzdory kterému se váš blízký bude chtít změnit? Nenechte se zmást. Váš vliv není o nic větší než počasí za oknem. Možná se vám přizpůsobí, vezme si deštník pro případ špatného počasí, ale aby změnil své přesvědčení, ba co víc – strukturu své osobnosti – kvůli mrakům za oknem… Jste v sobě?

Zde, pokud člověku najednou přestane vyhovovat, že za deště je ponurý a v horku trpí…… Když ho samotného bude mrzet, že je hluboce nešťastný, neúspěšný, že se mu život nedaří tak, jak by chtěl, nebo něco jiného… Nebo, nedej bože, ve snu prozře, že „nějak špatně žiju“… Pak je možné všechno.

Ale to už budete daleko od epicentra výbuchu… A bylo by pro vás lepší být daleko, aby vás nezasypala výbušná vlna… Protože přiznat si, že „za všechno ve svém životě můžu já“, je velmi těžká zkouška. Zpravidla se příčina neúspěchu připisuje tomu, kdo je blízko… Nebo byl blízko… Přitom ještě ten člověk ujde dlouhou cestu k pochopení, u koho všechno v našem životě začíná… Pokud chce jít…..

Donald Walsh napsal, že „to nejlepší, co můžeme pro zamilovaného člověka udělat, je dát mu velkou část sebe“. Není to hněv, není to pomsta, není to „uvidíš, jak ti bude beze mě“. Je to tiché přesvědčení, že každý má právo být takový a být s tím, co v sobě má. Ani to, že jste dočasně (a to je vždycky dočasné) v páru, vám nedává právo měnit toho druhého.

Jsme zodpovědní pouze sami za sebe. Narodili jsme se odděleni jeden od druhého a půjdeme si za svým. Každý máme svůj vlastní život a osud.

Vaše vůle se vztahuje pouze na váš život. A nedělejte ze sebe Boha, když si myslíte, že máte právo ovlivňovat osud druhého člověka. Nechte druhého člověka na pokoji, starejte se o sebe.

Psychologové mají zásadu – neřešit problémy klienta bez jeho žádosti. Ano, ve skutečnosti se bez žádosti ještě nestal klientem. Proto byste se měli řídit tímto zlatým pravidlem vesmíru: „Nezasahuj tam, kde nejsi požádán.“ Zdůrazňuji, že dospělý, duševně zdravý (a vy nejste soudcem jeho zdraví) člověk je schopen řešit své problémy nebo požádat o pomoc, pokud je nedokáže vyřešit.

Staňte se strůjcem svého osudu – to je to nejlepší, co můžete v životě udělat. Pokud se někdo ve vašem okolí potřebuje změnit, stane se to. Sami se stanete motivátorem už tím, že si to uvědomíte. Pokud jiného člověka vaše cesta nepřitahuje, neinspiruje, pak je to skvělé – zřejmě má svou vlastní cestu. A ti, jejichž cesty leží blízko té vaší, budou kráčet vedle vás.