„Jsem ve společnosti příjemné osoby – já.“ 4 příběhy lidí, kteří nemají žádné blízké přátele

„Jsem ve společnosti příjemné osoby – já.“ 4 příběhy lidí, kteří nemají žádné blízké přátele

V knize Friends Forever autoři píší, že zkratka BFF (Best Friends Forever) se poslední dobou objevuje všude, od televizních pořadů pro teenagery až po bannerové reklamy. To vytváří neviditelná stigmata. Člověk má pocit, že méně emocionálně hluboké vazby jsou povrchní a neskutečné a absence přátel je variantou deviace.Psychologové Terry Maple a Daniel Marston se snaží toto tvrzení vyvrátit. Píšou, že mít blízké přátele není nutné pro přežití ve společnosti. Ano, sociální izolace je škodlivá, ale mezi ní a „přátelstvím“ je obrovská propast. Sociální výhody mohou pocházet z pouhého bytí s jinými lidmi – ne nutně blízkými přáteli.Vědci z Kalifornské univerzity navíc zjistili, že přátelství není pro štěstí tak důležité jako uspokojení základních potřeb a pocit kompetence. Podle jejich zjištění se lidé stávají šťastnějšími ne kvůli počtu nebo kvalitě přátel, ale když cítí, že jsou schopni dělat, co chtějí. A také pokrýt základní potřeby jídla, tepla a spánku.Julia HillováPsycholožka, členka Odborné psychoterapeutické ligy, blogerka.Neschopnost budovat blízké vztahy se často objevuje u těch, kteří zažili nějaké negativní, traumatické události, které je přesvědčily, že intimita je nebezpečná. Pak se člověk, aby se vyhnul bolesti, učí utěšit a naplňovat se výhradně sám. Nejedná se o druh rozumné autonomie, ve které jednáme samostatně, sebevědomě, ale záměrnou nezávislostí na ostatních, jako prevence případné bolesti.Pokud si tedy blízcí nebo samotná osoba všimne, že komunikace rychle unavuje nebo přináší ponuré myšlenky, stojí za to konzultovat s odborníkem, aby se vyloučila přítomnost duševních poruch.Normu si tu ale určuje každý sám. Pokud někomu vyhovuje bez přátelství na prsou, takový člověk neprožívá žádné psychické utrpení, pak není třeba hledat patologii tam, kde žádná není. Žijte a buďte šťastní!Mluvili jsme s lidmi, kteří nemají blízké přátele, a požádali jsme je, aby nám řekli, co si o tom myslí.

„Jen nepotřebuji někoho vedle sebe“

Jevgenija Sevastjanová27 let.Nikdy jsem neměl blízké přátele. Blízký přítel je člověk, se kterým trávíte více času než s ostatními. Máte vůči sobě nějaké závazky. Například v případě potřeby nezpochybnitelně pomoci.Ale se svými problémy se vyrovnávám sám a nejsem připraven plýtvat prostředky na řešení problémů jiných lidí. Obecně nejsem připraven emocionálně investovat do někoho jiného a to je také vyžadováno v přátelství.Jsem ve společnosti člověka, kterého mám rád – sám sebe. Pro jednoho je to jednodušší: nemusíte ztrácet čas na ostatní, přizpůsobte se jejich rozvrhu, abyste se jednoho dne mohli setkat. Nikdo vás nerozptyluje rozhovory, procházkami nebo jinými aktivitami.Jsem se sebou vždy spokojená, jen někoho takového vedle sebe nepotřebuji. Cítím se bez něj kompletní. Navíc, když jste sami, nikdo vám rozhodně nebude prozrazovat vaše tajemství, závidět vám úspěch nebo se radovat z vašich neúspěchů.Mám kamarády. Komunikuji s nimi, když chci. Občas spolu někam vyrazíme. Ale o pevném spojení a jedné košili mezi dvěma nemůže být řeč.A bez blízkých přátel se cítím skvěle! Pokud se chci dobře pobavit, obrátím se na někoho ze svých přátel nebo kolegů. A to stačí k uspokojení mé potřeby komunikace. Poté se věnuji volnému plavání a užívám si to.

„No, jen jsem nechtěl, abyste se s ním dali dohromady“

Maria Vedeneeva44 let. Jméno bylo změněno na žádost hrdinky.S mojí nejlepší kamarádkou se kamarádíme už od školy. Společně jsme se přestěhovali do jiného města. Pronajali jsme si spolu byt. Potkali jsme spolu pár kluků – byli to bratři. Když jsem jí řekla, že jsem těhotná a budu se vdávat, přítel mě začal přemlouvat, abych šla na potrat a ujišťoval mě, že můj přítel se pro mě nehodí.Koneckonců, „jak si ho vůbec můžeš vzít? Nemá nic: žádný byt, žádné auto, žádnou normální práci. To vše jsem zastavila a řekla, že ho miluji, ale to dítě si chci nechat.Pak se rozhodla jít jinou cestou: řekla bratrovi mého snoubence, že jsem ho podváděl a že jsem v zásadě „dívka snadné ctnosti“. Jejich matka se o tom dozvěděla a náš vztah s ní se prudce zhoršil. Nakonec můj bratr řekl mému snoubenci, co se děje. Bylo těžké přežít takovou zradu.Když jsem se zeptal své kamarádky, proč to udělala, odpověděla: „No, jen jsem nechtěla, abyste se s ním sešli a porodili jeho dítě.“ Nemohl jsem jí odpustit. Po tomto incidentu jsem se začal mít před všemi na pozoru a očekávat úlovek.Nemyslím si, že někdy budu mít tak blízký přátelský vztah, jaký jsem měl s tím přítelem. Nechybí mi a nechci za ni hledat náhradu. A při obědových svačinkách s kolegy mi stačí jednoduchá komunikace.

„Tomu lze říkat přátelská polyamorie“

Vjačeslav Drjuchin23 let starý.Nemám žádnou hierarchii: tenhle je „nejlepší přítel“ a tenhle je „ještě lepší“. Může být pro mě těžké definovat člověka do jedné z kategorií. Vždy jsem byl společenský a nebylo pro mě těžké najít si přátele. Může se zdát, že když je kolem tolik lidí, tak to nejsou blízcí přátelé. Pravděpodobně, v obecně přijímaném smyslu, je to pravda.Jediný, ke komu mám citově hluboký vztah, je moje přítelkyně. A se zbytkem komunikuji přibližně stejně. Chápu to jasně: jsou některé věci, které nikomu neřeknu, ale některé můžu říct téměř každému. I člověku, kterého jsem potkal před hodinou v baru. Mohu s dívkou sdílet něco velmi intimního, ale pouze pokud chápu, že je pro to vhodná chvíle.Často nevidím smysl v budování nějaké složité mezilidské komunikace, když se můžete jen bavit a užívat si komunikaci. Pokud mám problém, dokážu ho vyřešit sám. Zdá se mi, že takhle je život jednodušší. Každý člověk v mém okolí je pro mě nějakým způsobem cenný. Tomu lze říkat přátelská polyamorie.

„Všichni dávali na sociální sítě šťastné fotky z přátelských setkání, ale to jsem nechtěl.“

Jekatěrina Vodenniková26 let. Jméno bylo změněno na žádost hrdinky.V životě jsem single. Nemám trvalý romantický vztah. A neexistují žádní stálí přátelé. Cítím se dobře, když pojedu do zahraničí sám. Nebo když se půjdu podívat na film sám. Myslím, že to, že nemám nejlepší přátele (nebo přátele obecně), mě nijak nezhoršuje.Dříve, před psychoterapií, jsem si byl jistý, že je ve mně nějaký problém, zhroucení. Všichni se přece chtěli poflakovat s přáteli, všichni dávali na sociální sítě veselé fotky z přátelských setkání. Ale hluboko uvnitř jsem tohle všechno nechtěl. Cítil jsem se pohodlněji chodit sám v parku nebo číst knihu.Teď už chápu, že je to moje specialita. Jsem introvert a po práci (a to zahrnuje neustálou komunikaci) nechci nikoho vidět ani se s nikým setkávat. Chci se vrátit domů a obnovit rovnováhu ležením ve vaně nebo sledováním nového seriálu.Někdy si moje matka povzdechne, že jsem osamělá: říkají, jak mi musí být špatně. A já jí odpovídám: „Nejsem vůbec špatná, jsem skvělá!“