Jak se naučit vážit si toho, co máte

Jak se naučit vážit si toho, co máte

Jak se naučit vážit si toho, co máte

Představte si, že máte pomeranč. A já opravdu potřebuji jablko. Opravdu potřebuji. A jediná odpověď na vaši otázku: „Jak vám mohu pomoci?“ zní: „Najděte jablko.“ Ale vy máte svůj život a spoustu práce. A kde ho hledat, to jablko? A proč ztrácet čas jeho hledáním? Ale nemohu zůstat lhostejný, protože mě miluješ a vážíš si mě. A vůbec. Tak to říkáš velkoryse a neodbytně: „Tady máš pomeranč. Nebuď slaboch.“

Nepotřebuji pomeranč. Jsem teď na citrusy alergický. Zdvořile říkám: „Ne, děkuji.“ – Ne, vezmi si ho,“ zlobíš se a vnitřně si myslíš, že jsem nevděčná. Rozdáváte svůj pomeranč zdarma. A mimochodem je vám drahý. Mohl by sis ho vážit.

A já vynakládám energii a emoce a vysvětluji, že jsem alergická a že bych neměla a že…. Dobře, no tak. Je snazší si to vzít než vysvětlovat, že ne. Vezmu si to, chápeš? Děkuju. Tak tam sedím, pokrytá pomeranči až po temeno hlavy. Smutné, protože pořád není žádné jablko. Hledám tu druhou stranu. Jedno najdu. Alespoň to, že dárce pomerančů odchází domů šťastný, protože ví, že je zachránce. Pomocník. A navíc dobrý.

A tady je to, co mě napadá. Člověk nepomůže tím, že do sebe velkoryse nacpe, co má. Musíš pomáhat tím, že dáváš to, o co tě někdo prosí. Víte, co tím myslím?

Je to, jako by nám někdo řekl, že máme pomáhat babičkám přejít přes cestu, ale zapomněl říct, že ne všechny babičky se musí dostat na druhou stranu. Přátelé, neléčte a neučte, aniž byste se zeptali. Nevnucujte své zkušenosti. Nedávejte nevyžádané rady.

Víte, co to je? Skutečná podpora? Je nenápadná. Je nenápadná. Je jemná a obklopující. Ukolébává. Skládá se z frází:

Děláš správnou věc;
Když budeš něco potřebovat, stačí říct;
Zlato, jsem tu pro tebe. Jsem s tebou. Tady je moje ruka.
Pojďme vymyslet nějaký plán, ano?
Je důležité slyšet jablka. A zhodnoťte své pomeranče. Pokud mezi nimi nejsou žádná jablka, je lepší je neřešit. Opravdu. Nepomůžete si, jen si ukousnete špetku nervů. A to jen malinkou. Ale když to vynásobíte počtem lidí, kteří také sáhnou po svých citrusech, je to hodně. Hodně.

Nemocný člověk je častěji než nemocný schopen formulovat, co chce. Protože je mobilizován k přežití a jasně chápe, co mu stojí v cestě. A věřte mi, že neflirtuje. Pokud žádá, abyste ho nerušili, nenechte se rušit. Pokud chce mluvit, mluvte. Pokud chce být zticha, buďte zticha.

Mám přítele. Je daleko, v jiné zemi, a nemůže mi pomoci. Ale ona volá… aby mě utišila v telefonu. A to ticho je cennější než slova. Voní po jablkách. Svým mlčením mi řekne tolik potřebného, uhlazeného, uklidňujícího, že mi do sluchátka tečou slzy úlevy.

Prosím, prosím vás, pokud máte rádi, pokud chcete někomu opravdu pomoci, prostě ho vyslechněte. Nebo mu najděte nějaká jablka.