Jak rozvíjet všímavost a začít žít tady a teď

Jak rozvíjet všímavost a začít žít tady a teď

Cvičení 1. Přítomnost.
Pozorujte sami sebe: jste skutečně přítomni tam, kde se fyzicky nacházíte? Když pijete čaj, pijete skutečně čaj (cítíte jeho vůni, chuť, teplo), nebo jste v tu chvíli mentálně na jiném místě? Myslíte pravděpodobně na včerejšek, nebo jste všemi myšlenkami přeneseni na zítřejší schůzku? Když jedete trolejbusem, jedete skutečně trolejbusem, nebo jste mentálně na dovolené a jezdíte na vodních lyžích? Alespoň několik dní pozorujte, jak často jste nepřítomni tam, kde se fyzicky nacházíte. Je pravděpodobné, že zjistíte, že většinu času jste mimo své tělo. Co s tím dělat? Vraťte se zpět.

Cvičení 2. Vraťte se.
Dalším krokem při pozorování sebe sama je návrat „do okamžiku“, do „tady a teď“. K tomu stačí myslet na volání a zavolat na sebe, jakmile zjistíte, že tam nejste. Například: „Vraťte se do přítomnosti!“ Nebo jakoukoli větu, kterou budete vnímat jako příkaz. Ráno si čistíte zuby, ale v duchu už mluvíte s klientem, kterému máte zavolat, jakmile přijdete do kanceláře. V rukou místo zubního kartáčku cítíte telefonní sluchátko a místo zrcadla před sebou obrazovku monitoru. Po zjištění tohoto rozdvojení přikážete: „Vraťte se do přítomnosti!“. Vzápětí ucítíte v ústech chuť zubní pasty, útulnost měkkého županu a vaše mytí se z mechanické činnosti změní v plně vědomý ranní rituál. Toto cvičení opakujte několikrát denně po dobu alespoň jednoho týdne.

Cvičení 3: Čisté vědomé pozorování.
Zde máte první zkušenost s pozorováním sebe sama. Pozorovali jste svou nepřítomnost a přítomnost. Nyní je čas rozšířit pozorování na myšlenky a emoce, které prožíváte.
V každém okamžiku prožíváte nějakou emoci, na něco myslíte, provádíte nějakou činnost nebo setrváváte v nečinnosti, například ležíte. Nyní pozorujete (uvědomujete si) vše, co se vám děje, aniž byste hodnotili, co vidíte. Prostě se na to jen díváte. Nebo se na to díváte souběžně se vším ostatním. Například za hodinu máte důležité jednání nebo veřejný projev. Ale už v této chvíli vidíte svůj zájem o nadcházející událost, vidíte, jak ve vás kvůli touze neselhat, předvést se v příznivém světle narůstá úzkost a strach, že se může stát něco nepředvídaného. Že byste mohli přijít pozdě nebo zapomenout říct něco důležitého. Vaše mysl vás podporuje tím, že vám předem napovídá správná slova; nacvičujete si nadcházející projev nebo dialog. V této chvíli si všimnete, že se napětí přenáší do vašeho těla, že vás tlačí na spáncích. Zároveň však nijak neposuzujete to, co na sobě pozorujete. Pozorování se rozšiřuje: vidíte své prožitky, vidíte své myšlenky způsobené těmito prožitky, vidíte své tělo napjaté z prožitků, pozorujete své jednání: jak se vrtíte při skládání papírů, jak se mění barva vašeho hlasu, poznáváte se, chápete se. Poprvé si uvědomujete svou úzkost. Přijímáte ji.

A to je to nejdůležitější. Pokud si při svém pozorování všimnete, že se chcete hodnotit, že se objevuje postoj k realitě okamžiku, pak si tento impuls uvědomíte a klasifikujete hodnocení jako hodnocení, čímž se s ním ztotožníte.

Je důležité si to uvědomit:
pozorování není analyzování, ale pouze vidění, svědectví toho, co je;
v každém novém okamžiku se pozorování provádí jakoby poprvé, všechny minulé zkušenosti by měly jít stranou;
důležité je samotné pozorování (získání dovednosti pozorovat), nikoli to, co pozorujete;
ať už na sobě vidíte cokoli, nedělejte si žádné sebezpytování (tj. nenechte si do hlavy vlézt myšlenku, že takoví být nechcete, že se vám nelíbí ta či ona zkušenost), jen zkoumejte. Pokud je potřeba něco změnit nebo plánovat změnu, má smysl si na to vyhradit nějaký čas a při tom pokračovat v sebepozorování.
Zkoumat znamená pozorovat bez posuzování pokaždé, když se objeví určitý zážitek, vše, co ve vás vyvolává, nechat ho vystoupit do vědomé části a projít vám před očima. Samotné zkoumání ji změní. Má moc ji změnit.