Má dcero, chci ti říct o laskavé čarodějce jménem Láska. Žije daleko, daleko v pohádkové zemi. Již při narození dává každému dítěti magickou nádobu lásky, která je pro lidské oko neviditelná a nachází se v samotném srdci.
Pojďme si s vámi zavzpomínat na Popelku. Kolik lásky měla v srdci. A kde vzala tolik lásky… Koneckonců, nežila jen tak. Ale ukáže se, jak všechno bylo – naplnila svou kouzelnou nádobu láskou – obdivovala květiny, mraky, radovala se z dětského smíchu, deště a sněhu, hrála si se zvířátky. A když bylo v jejím srdci hodně lásky, rozdávala ji ostatním. A svět kolem vzkvétal a dokonce i slunce svítilo zvláštním způsobem.
Tady, má dcero, jak důležité je naplnit tuto nádobu a samozřejmě dávat svou lásku druhým. Jak mě těší, když mi děláš malá překvapení, dej mi kresby. V každé tvé pozornosti cítím lásku a moje srdce je díky ní hřejivé a hřejivé.
A co se stane, když lásku, která naplnila nádobu, nikdo nedostane? Nádoba praskne a vyteče z ní všechna láska. A už se nám to nepodaří naplnit, ať se budeme snažit sebevíc.Naplň svou nádobu láskou, dcero, kterou ti dala čarodějnice. Postarej se o něj.
Je teď ve tvém srdci hodně lásky? Je magická nádoba plná? Naslouchej, dcero, svému citlivému srdci a opatruj ho.