Nedělte umění na správné a špatné.
Jen si užijte kinematografii.
Stěpanyč jim vyšel vstříc s šedým kotětem v náručí:
– Tak, – řekl, – zbývá už jen jedno, vyber si & hellip;Když šťastná žena s kotětem odešla, Lyuba se pozorně podívala na svého otce:
– Tati, je tu další kotě, schováváš ho?
Stěpanyč zaváhal a na dceru se nepodíval. Faktem je, že Lucky opravdu chtěl dát své vnučce Kátě, stejné ohnivě červené pětileté dívce. Samozřejmě bylo nutné získat souhlas její matky.
Starý muž začal své dceři vyprávět příběh o tříkvěté kočce a jejím kotěti.
Poslouchal. její otec Lyuba se posadil vedle kočičí rodiny a tříkvětou kočku vzal na kolena. Žena si hladila štíhlá záda a s úsměvem sledovala zrzavého škarohlída, který si hrál přímo u jejích nohou.
– Vidíš, Lyubo, ten je výjimečný, tenhle Lucky, – řekl Stepanych. , – Věřím , že přináší štěstí & hellip ; Nech mě to dát Kaťušovi, jo?Lyuba přesunula pohled na trikolóru. Kočka bázlivě, sotva slyšitelně zamumlala a slastí mžourala. Znovu se jí zdálo, že je schoulená na kolenou svého pána a láskyplné domorodé ruce ji hladily po srsti a škrábaly za uchem …
Nebo se to nezdálo?
– Zvláštní, říkáš? Přináší štěstí? Lyuba se usmála a dál hladila kočku, – Pravděpodobně ano. Dobře, tati, můžeš dát Lucky Kátě, ale pod jednou podmínkou…
Vezmeme i kočičí maminku, trocha štěstí a štěstí jí neublíží…