Při sledování toho, jak velmi dospělí lidé komunikují s dětmi, si všimnete prastarých stereotypů společnosti:
1. „Nepij studenou vodu, jinak tě bude bolet v krku.“
V krku nebolí ze studené vody, ale z nevyřčených emocí/myšlenek. a také ho nenadávej za jeho slova, emoce a způsoby z jejich vyjadřování, nebude bolet hrdlo.
2. „Nehrabejte se s jídlem.“
Děti se vůbec neumějí makat. Učí se svět a fyzikální vlastnosti předmětů, včetně jídla.
3. „Nedívej se tak blízko, jinak si rozbiješ oči / zasadíš zrak“
Co to znamená rozbít? Kam dáte svou vizi, na pohovku nebo co? Zrak se zhoršuje (stává se krátkozrakým), když se vytvářejí nepříjemné asociace s budoucností. Například když dospělý sprostě řekne: „až vyrosteš – zjistíš“, „až vyrosteš – pochopíš, jak těžké je žít / vydělávat peníze atd.“
A také vidění se stává krátkozrakým, když člověk odmítá vidět detaily, také v důsledku zákazů v tomto.Děti velmi rády zkoumají, dotýkají se všeho, včetně na ulici, zatímco dospělí je tahají, narážejí na ně, požadují, aby se nemotaly, nehrabaly. Rodiče všemi možnými způsoby vytahují děti z makrokosmu do dospělého nudného života.
4. „Přestaňte dovádět / flákat se / šílet.“
Proč by to bylo? Kdy jindy dovádět, když ne v dětství?
Pokud v dětství pořádně neblbnete, pak tato touha „být klaunem“ bude v dospělosti neustále vycházet v nejpodivnějších podobách a obrazech na pozadí obecné vážnosti člověka. Bude to provázet i vnitřní nespokojenost.
5. „Co to říkáš! Styď se?!“
Věsit stud a vinu na dítěti je velmi těžké. Dospělý tak svou odpovědnost za sebe, svůj stav, úroveň vědomí, způsob výchovy hází na dítě. A pak dítě žije s touto cizí zátěží, onemocní, stane se nešťastným, zahořklým na svět, začne hrát špinavosti a neplechu.
6. „Přestaň plakat! Uklidni se!“
Je to jako říct: „Přestaň čistit svou duši, zanech v sobě vnitřní bolest a žij s ní dál, předstírej, že tě to nebolí, oklamej sám sebe „Neuvolněná bolest se vždy nahromadí a způsobí, že dítě bude rozzlobenější a bezcitnější.
7. „Když spadneš, trefíš se, bude to bolet.“
Když to řeknete dítěti, pak to tak bude. Tato slova nejsou pro dítě varováním, ale fakty, které programují jeho vědomí na takový výsledek událostí.
Místo takových frází je třeba pomoci dítěti vyzkoušet si to, kde to ještě nezkusilo, podat mu ruku, poskytnout podporu, vzbudit v dítěti důvěru v jeho síly a schopnosti.