Rodiče ne vždy přemýšlejí o tom, co svému dítěti říkají. Někdy se mohou přetrhnout, unavení z náročné a těžké práce, nepřikládají význam obavám. Ve většině případů se to vše děje z výchovných důvodů a s nejlepšími úmysly. Ale jak víme, samotné dobré úmysly vždy nestačí. A někdy může rodičovská horlivost nebo nepozornost zkazit dítěti život.
1. Nucení k úklidu, i když je pokoj už pěkně uklizený.
Naučit dítě uspořádat si svůj prostor je samozřejmě nutné. Ale neměli byste z toho dělat trest. Všichni, i dospělí, se instinktivně snažíme vyhnout trestům. A to znamená, že dítě jednoduše nebude uklízet. Koneckonců se to pro něj stane něčím negativním.
2. Kontrolujte každou čárku v jejich domácích úkolech
Vzdělání je důležitá věc, ale studie ukazují, že ani středoškoláci by neměli sedět nad učebnicemi déle než 2 hodiny. Známky se nezlepší, znalosti se nezvýší, ale únava, úzkost a nechuť k učení se objeví určitě.
3. Rozdělte třídy na chlapecké a dívčí.
Není to tak dávno, co byla růžová barva považována za mužskou a modrá za ženskou, a tak se asi nevyplatí spoléhat v tak důležité věci, jako je vzdělávání, na poněkud kontroverzní tvrzení. Zvláště když vědci stále častěji tvrdí, že rozdělovat něco, řekněme hračky, podle pohlaví není užitečné.
4. Dovolte mladším dětem více než starším
Rodiče jsou samozřejmě živí lidé s vlastními emocemi a pocity. Ne vždy se jim podaří milovat všechny své děti stejně, ale přesto nemusí tak okatě vyčleňovat favority. Stížnosti a zklamání ještě nikdy nikomu nepřinesly nic dobrého.
5. Vyžadují od dítěte dokonalý výsledek ve všem a vždy.
Dítě se vždy snaží rodičům zavděčit, splnit vše, co se od něj vyžaduje. A když se to nedaří, obviňuje se. Ztrácí sebedůvěru, začíná si myslet, že není hodno lásky. A to jak rodičů, tak všech ostatních.
6. Zapomínají, že děti reagují na problémy dospělých po svém.
Dospělí – lidé již zformovaní fyzicky i psychicky. A citové otřesy jim neprospívají. Ale dětská psychika se teprve formuje a někdy stačí i malé vzrušení, jako je hádka mezi tátou a mámou, aby se rozpoutala bouře. Děti nechápou, co se děje, a z toho mají pocit viny za všechno.
7. Vědět lépe, co dítě potřebuje
Vždy existuje pokušení říkat dítěti, co je nejlepší udělat. Dospělý je přece zkušenější a opravdu má v mnoha situacích pravdu. Když se však necháte unést, můžete dítě připravit o autonomii, o právo na vlastní volbu. S přibývajícím věkem to může vést až k úplné nesamostatnosti.
8. Používejte strašidelné příběhy jako výchovnou metodu
Svět je už tak plný důvodů k úzkosti, nemá cenu přidávat další. Rodiče vždy zůstávají pro dítě kotvou, ostrovem klidu, prvními lidmi, kterým může důvěřovat a kteří ho rozhodně ochrání. Tím, že děti strašíme, sami ničíme všechna tato důležitá pouta.
9. Zapomínáme, že dítě by mělo mít osobní prostor.
Psychologové se shodují, že osobní prostor dítěte, stejně jako dospělého, je prostě nutný. Malý člověk zbavený vlastního světa, uzavřený před ostatními, může být náchylný k depresím, nejistotě, nedůvěře, což v budoucnu vede k vážným problémům v komunikaci.
10. Přílišná ochrana dětí, zapomínání na to, že si musí udělat vlastní hrboly na cestě.
Někdy se rodiče, když vidí potíže, s nimiž se jejich dítě potýká, těžko krotí a nepomáhají. Je však třeba najít rovnováhu mezi péčí a touhou mít vše v životě dítěte pod kontrolou.
11. Kupování věcí pro starší děti a zapomínání na jejich pocity a vkus.
Oblečení je důležité, protože odráží kulturu, osobnost a preference člověka. Ovlivňuje naši náladu. A jaké to bude, když celý život budete muset nosit něco, co je proporcemi srovnatelné s pytlem od brambor.